Jindřich Kamenický

Od listopadu 1918 byl úředníkem československého ministerstva železnic, v letech 1925–1938 na pozici sekčního šéfa. V roce 1919 byl zvolen předsedou Českého svazu fotbalového. V této době byl též místopředsedou družstva SK Slavia Praha.[2][3] K roku 1938 se uvádí jako přednosta odboru ministerstva železnic.[4] Od 22. září 1938 zastával post ministra železnic v první vládě Jana Syrového. Na postu setrval do 4. října 1938.[4][5] Do vládních funkcí se vrátil ještě ve 40. letech za Protektorátu, kdy se v dubnu 1941 stal protektorátním ministrem dopravy ve vládě Aloise Eliáše, vládě Jaroslava Krejčího a vládě Richarda Bienerta (od roku 1942 oficiálně ministr dopravy a techniky). Portfolio si udržel až do zániku Protektorátu v květnu 1945.[6]

Po válce ho Národní soud roku 1946 odsoudil na pět let do těžkého žaláře.[7] Žalobce původně pro něj navrhoval 20 let vězení. Trest si odpykal a dožil na penzi u rodiny.[8]