Jiří Brady

Jiří Brady se narodil do židovské rodiny Markéty a Karla Bradyových. Měl o tři roky mladší sestru Hanu Bradyovou (1931–1944).[2] V roce 1941 byla jejich matka zatčena gestapem a deportována do Ravensbrücku. V září téhož roku byl zatčen i jejich otec, který byl poslán do Osvětimi, kde v červenci 1942 zahynul.[3] Sourozenci zůstali nakrátko u své tety a strýce (který byl katolík), deportováni byli v květnu 1942 do Terezína.[2] Brady byl v Terezíně na pokoji číslo 1 v objektu L 417, kde byl vydáván časopis Vedem, do kterého občas psal články, a pracoval zde jako instalatér. Sourozenci žili v Terezíně až do podzimu 1944, kdy byli rozděleni a deportováni do koncentračního tábora Auschwitz. Brady byl odvezen 27. září společně s Petrem Ginzem[4]. Hana byla deportována 23. října 1944 a brzy poté byla zavražděna v plynové komoře. Brady byl převezen do pobočného tábora Gliwice, kde pracoval na opravách železničních vozů, odtud dále do Blechhammeru. V lednu 1945 se mu podařilo během pochodu smrti uprchnout. Zůstal na cestě až do května toho roku, kdy se dostal k příbuzným v Novém Městě na Moravě, od kterých se dozvěděl, že jeho rodiče zahynuli.

V roce 1949, po nástupu komunistů k moci, z Československa emigroval.[5] Využil oficiální možnosti vycestovat do Izraele. Tam však neměl v plánu dojet, chtěl cestovat a poznávat svět, proto vystoupil z vlaku ve Vídni. Později, v roce 1951, zakotvil v Kanadě. Pomáhal zde dalším emigrantům, s jedním z nich založil úspěšnou instalatérskou firmu. Obhajoval také lidská práva a vydával svědectví o hrůzách holokaustu. V roce 1990 zorganizoval sbírku pro Lidové noviny na koupi nových tiskařských strojů (vybralo se zhruba 100 000 dolarů). V roce 1995 pomohl, aby v USA vyšla kniha Marie Rút Křížkové, Kurta Jiřího Kotouče a Zdeňka Ornesta Je mojí vlastí hradba ghett? (v anglickém překladu We Are Children. Just the Same: Vedem, the Secret Magazine by the Boys of Terezín).

Jiří Brady vystoupil v dokumentárním filmu Hanin kufřík z roku 2009, který pojednává o jeho sestře Haně. V roce 2012 vystoupil v dokumentárním filmu o Petru Ginzovi Poslední let Petra Ginze.

• Order of Ontario (2008)[8][9]
• Queen Elizabeth II Diamond Jubilee Medal (2012)[10] – medaile vydaná u příležitosti 60. výročí vlády královny Alžběty II. pro 510 013 obyvatel z Commonwealthu, Brady byl jedním z 60 000 dekorovaných občanů Kanady
• Záslužný řád Spolkové republiky Německo (Verdienstorden der Bundesrepublik Deutschland, 2013)[11][12]
• Medaile Karla Kramáře (2016)[13][14]
• Čestná medaile Tomáše Garrigue Masaryka (medaili udělilo Masarykovo demokratické hnutí v říjnu 2016, kterou převzal v Praze 31. 10. 2016 osobně)[15]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Brady na Wikimedia Commons
• GEN: Jiří Brady, režie Olga Sommerová, ČT 2017
• Vyprávění Jiřího Bradyho o Terezínu, Osvětimi a jeho osudu, 71 minut, 2010