Medaile diamantového výročí královny Alžběty II.

Dekret

O plánech založit Medaili diamantového výročí královny Alžběty II. po vzoru předchozích výročí poprvé oznámil Lord President of the Council Peter Mandelson na počátku roku 2010.[5] V létě 2011 ministr kultury Jeremy Hunt veřejnosti představil vzhled medaile a pravidla pro její udílení.[6] Dne 3. února 2011 oznámil generální guvernér Kanady David Johnston královnin souhlas s vytvořením kanadské verze medaile a společně s předsedou vlády Stephenem Harperem odhalili její design.[7]

Během Accession Day 2012 byly první kanadské medaile uděleny generálním guvernérem prvním šedesáti lidem během ceremonie v guvernérově rezidenci Rideau Hall. Ve stejnou dobu bylo také oznámeno, že všichni poslanci federálního parlamentu a senátoři obdrží tuto medaili. Z nich nejméně šest poslanců z Québecu (čtyři ze strany Bloc Québécois a dva ze strany New Democratic Party) tuto poctu odmítlo. Poslankyně Maria Mourani tak učinila z přesvědčení, že medaile je symbolem kolonizace a její přijetí by se neshodovalo s jejím přesvědčení, že by měl Québec získat nezávislost.[8] Jiný důvod k odmítnutí měl poslanec Louis Plamondon, kterému se zdály peníze, které koruna utratila za oslavy výročí, zbytečným plýtváním. Poslanec NDP Pierre Nantel se po teprve čtyřech měsících ve funkci poslanec necítil být hoden takového vyznamenání a dle jeho mínění měla medaile připadnout někomu mnohem zasloužilejšímu z jeho volebního obvodu. Své medaile v únoru 2013 vrátili také dva starostové z venkovských oblastí z důvodu, že se Federration of Canadian Municipalities rozhodla nominovat na udělení medaile všechny úřadující starosty (celkem asi 1 500 lidí). Nespokojení starostové zastávali názor, že medaile měla být udělena za zásluhy, nikoliv takto hromadně.[9]

V dubnu 2012 byli příslušníci ozbrojených sil a záchranářských složek kritizováni, že medaile, které jim byly uděleny nabídli na prodej na eBay, zatímco bývalí příslušníci obchodního loďstva a St John Ambulance byli při udílení medailí přehlídnuti.[10]

Ve Spojeném království a v zámořských regionech bylo uděleno 450 000 medailí příslušníkům ozbrojených sil (v aktivní službě i rezervistům), kteří sloužili déle než pět let, příslušníkům vězeňské služby a příslušníkům záchranářských složek (včetně Police Community Support Officers), kteří v době udělení medaile byli v aktivní službě, ve výslužbě či pracovali jako dobrovolníci, a kteří dne 6. února 2012 měli za sebou minimálně pět plných let služby. Medaile mohla být udělena také držitelům Viktoriina kříže a Jiřího kříže a také členům Royal Household.[11] Výroba všech medailí stála ministerstvo kultury, médií a sportu 8 milionů liber.[10]

Kanadská verze, která měla ocenit „významný přínos Kanaďanů a jejich úspěchy” byla udělena 60 000 kanadským občanům a trvalým rezidentům, kteří během předchozích šedesáti let významně přispěli k dobru svých spoluobčanů, celé komunity nebo Kanady. Medaile mohla být udělena i posmrtně za předpokladu, že byl příjemce 6. února 2012 ještě naživu. Automaticky byla medaile udílena lidem v určitém postavení, jako byli držitelé Řádu Kanady či Kříže za statečnost, dále vybraným politikům, jako generální guvernér či senátoři. Medaili obdržela také řada předsedů různých nestátních organizací. Generální guvernér také mohl medaili udělit dle svého uvážení.[12]

30. května 2012 udělil princ Charles britskou verzi medaile 28 členům Victoria Cross and George Cross Association pocházejícím se Spojeného království, Austrálie, Nepálu, Indonésie a Malty[13] a také příslušníkům Královské ulsterské policii, kterým byl mezi lety 1942 a 1999 udělen Jiřího kříž.[13][13]

Všechny medaile byly uděleny bez uvedení jména příjemce.[14]