Jen Sung

Jen Sung se narodil roku 1480 ve Fen-i v provincii Ťiang-si. Pocházel z rodiny obchodníků a později se se synem zapojil do velkoobchodu, oba vlastnili množství obchodů v Jang-čou, předním komerčním centru jihu země.[3]

Vzdělával se v konfuciánském učení, absolvoval úřednické zkoušky a relativně nízkém věku pětadvaceti let v Pekingu složil i jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky a získal hodnost ťin-š’. Poté nastoupil úřednickou kariéru.

Její počátky zabrzdila těžká nemoc, kvůli které se vrátil do svého rodiště. Vyhnul se tím však frakčním sporům a čistkám v období dominance Liuo Ťina na císařském dvoře. Do služby, v akademii Chan-lin, se vrátil až po Liou Ťinově pádu (který se udál roku 1510).

Postupně stoupal v úředním aparátu. S podporu velkého sekretáře Sia Jena byl jmenován do vyšších funkcí a roku 1537 i ministrem obřadů.[4] Sia Jen začátkem 40. let 16. století ztratil důvěru a podporu císaře Ťia-ťinga, protože se sice ve 30. letech účastnil taoistických obřadů organizovaných císařem, ale ve 40. letech se k nim stavěl chladně, což Ťia-ťing hodnotil jako útok na svou autoritu. Jen Sung toto využil k odstavení soupeře.[5] V srpnu 1542 císař z velkého sekretariátu odvolal Sia Jena a září na jeho místo jmenoval Jen Sunga.[4]

Jen Sung zahrnul panovníka pozorností a pracovitostí a, v kontrastu k Sia Jenovi, i širokou podporu císařova zájmu o taoismus.[6] Pro Ťia-ťinga byl otcovskou postavou, o generaci starší, vysoký, vždy elegantně oblečený, energický.[7] Císařovy pokyny plnil pečlivě, předkládal mu všechny záležitosti. Záhy ovládl sekretariát, přičemž svých oponentů se zbavoval i za použití nečestných metod, což mu vyneslo špatnou pověst.[4]

K vyvážení Jen Sungova vlivu v říjnu 1545 císař povolal Sia Jena zpět do sekretariátu. Oba státníci se nesnášeli, Sia Jen Jen Sunga ignoroval, odmítal s ním konzultovat a rušil jeho jmenování.[4] Jen Sung se tím cítil ohrožený a spojil se s Sia Jenovými oponenty, ale císařovými oblíbenci – markýzem Cchuej Jüanem, generálem Lu Pingem a markýzem Čchiou Luanem.[8]

Nakonec v únoru 1548 Sia Jen podpořil tažení do Ordosu bez uvědomění Jen Sunga, měl tak za něj plnou odpovědnost[4] a když císař – pod dojmem zpráv o nespokojenosti v sousedící provincii Šen-si a nepříznivých věšteb – stáhl svou podporu tažení, nepřátelé Sia Jena, včetně Jen Sunga, se proti Sia Jenovi postavili s řadou obvinění[9] a dosáhli Sia Jenova odvolání a v říjnu 1548 i jeho popravy.[8] Poté se Jen Sung opět stal prvním velkým sekretářem.[8]

Jako první velký sekretář byl Jen Sung byl nejvlivnějším členem vlády, i když císař měl i jiné oblíbence - vedle tří výše zmíněných i vévodu Kuo Süna, vévodu Ču Si-čunga a taoistu Tchao Čung-wena.[8] V 50. letech pracovali ve velkém sekretariátu kromě Jen Sunga ještě Sü Ťie a Li Pen, přičemž poslední v diskuzích o správě říše ustupoval oběma silným osobnostem, Jen Sungovi i Sü Ťieovi. Císař se sekretáři těsně spolupracoval, přičemž je stavěl proti sobě. Chod byrokracie přitom promazávaly úplatky organizované Jen Sungovým synem Jen Š’-fanem.[10][pozn. 1]

Desetiletí politických krizí a problémů Jen Sung přežil tak, že rozhodnutí i odpovědnost za ně přesouval na odpovědná ministerstva a úřady; tak za jednání s Mongoly odpovídalo ministerstvo obřadů, a za jejich vypuzení ministerstvo vojenství. Ponechal si jen kontrolu nad personálními otázkami a výběrově i politikou.[9] Držel se dál i od největšího problému tehdejší vlády – státních financí, jejichž řízení ponechal na ministerstvech daní a prací.[11] V bojích 50. let s Mongoly na severu a s piráty na jihovýchodním pobřeží dával přednost politice kompromisu a jednání.[6]

Jako státník byl schopný, pracovitost a zodpovědnost, ale i zdvořilost a skromnost mu neupírali ani nejzavilejší kritici. Ve spravování říše mu pomáhal jeho neméně schopný syn Jen Š’-fan. Oba vyhledávali a povyšovali kvalitní úředníky, zbavujíce se pouze těch, kteří ohrožovali jejich postavení.[8]

Jen Sungova korupce a klientelismus byla pověstná.[12] Otec a syn byli kritizovaní za rozvrácení tradičních administrativních zvyklostí a syn i za korupci. Měli řadu nepřátel usilujících o jejich svržení, kterým se ostře bránili, někteří úředníci kritiku Jen Sunga a jeho syna zaplatili životem.[13] Obžaloby z korupce a prodávání úřadů Jen Sung rozhodně odmítal a podařilo se mu přesvědčit císaře, že jde pouze o projev frakčních střetů. Císař, vždy ochotný myslet si o úřednících to nejhorší, mu věřil.[9]

Postupem doby, v důsledku vysokého věku, závisel Jen Sung na synovi stále více. Právě jeho syn psal dekrety a interpretoval přání panovníka.[8] Roku 1560 byl Jen Sung už osmdesátiletý a neschopný zastat svou práci.[14][15] Následujícího roku zemřela Jen Sungova manželka, syn pak kvůli smutku neměl dovoleno přicházet do paláce. Bez něj však Jen Sung nebyl schopen vykonávat své povinnosti.[13] 31. prosince 1561 vyhořel Ťia-ťingův palác Jung-šou v Západním parku a císař přesídlil do malého paláce Jü-si na západním břehu jezera Tchaj-jie; Jen Sung v této situaci navrhl přesun císaře do neobývaného paláce na jihu Pekingu (v němž kdysi žil v domácím vězení císař Jing-cung)[16] s tím, že obnovení Jung-šou by bylo drahé. Císař s hněvem odmítl a Sü Ťie panovníka podpořil s tím, že obnova je možná, když se použije materiál určený pro práce v Zakázaném městě. Sü Fan, syn Sü Ťiea, byl pověřen řízením prací a do konce dubna palác obnovil.[15] Císař poté k Jen Sungovi znatelně ochladl a konzultoval s ním pouze taoistické obřady, záležitosti vlády řešil se Sü Ťieem. Proti Jen Sungovi navíc nasazoval i nový císařův taoistický důvěrník Lan Tao-chang,[16] a opustil ho i Lu Ping.[13]

Po dalším kole obvinění Jen Š’-fana ze strany kontrolních úředníků[13] byl Jen Sung v červnu 1562[16] odvolán a poslán domů, byť se ctí. Jen Š’-fan však i s rodinou skončil ve vyhnanství ve vzdáleném pohraničí.[17] Novým prvním sekretářem se stal Sü Ťie.[18]

Roku 1564 byl Jen Š’-fan zatčen, obviněn s kontaktů s piráty wo-kchou a přípravy vzpoury a 24. dubna 1565 popraven. Jen Sung současně přišel o status úředníka. Jmění rodiny Jen bylo zabaveno: zahrnovalo 33 tisíc liangů (1,2 tuny) zlata, 2 miliony liangů (74 tun) stříbra, mnoho cenností, domy, 57 statků, 27 300 mu (1500 ha) polností a zahrad a mnoho dalšího.[1] Takřka slepý, osamocený a zchudlý Jen Sung[2] zemřel později téhož roku 1565.[1][2]

Jen Sung držel místo prvního velkého sekretáře 14 let – nejdéle ze všech sekretářů za 3. století mingské vlády.[7]