Patka (architektura)

Patka je architektonický prvek, který tvoří spodní část sloupu, případně pilíře, pilastru, přípory ap. Další části sloupu jsou dřík (střední, nejdelší část) a hlavice. Dále patka či pata může označovat místo, kde oblouk nebo klenba dosedá na svislé zdivo.[1]

Iónská patka na Erechtheionu

Sloup může být bezpatkový, jako je to v případě dórského, nejstaršího klasického sloupového řádu. Počínaje iónským řádem se sloupy opatřují patkou, kterou klasicky tvoří obloun (torus), výžlabek (trochilus) a širší obloun (aticko-iónská patka) nebo obloun a dva výžlabky (asijsko-iónská).[2] V době římské se pod kruhovou patku přidává nízký čtvercový sokl, plintus. V románském období se takto vzniklé nárožní trojúhelníky zdobí tzv. drápky

Reference
  1. Oldřich J. Blažíček, Jiří Kropáček: Slovník pojmů z dějin umění. Odeon, Praha 1991. ISBN 80-207-0246-6
  2. Herout, Jaroslav: Staletí kolem nás. Praha, Panorama 1981. s. I/3

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.