Jaroslav Piskáček (odbojář)

Jaroslav Piskáček se narodil 3. května 1897 v pražských Vysočanech čp. 148 v rodině topiče Josefa Piskáčka a Boženy rozené Kovaříkové. Vystudoval technickou školu a začal pracovat jako konstruktér v Českomoravské-Kolben-Daněk. V roce 1924 se oženil s Antonií Hruškovou, v roce 1927 se manželům narodil syn Miroslav. Jaroslav Piskáček byl činovníkem Sokola, v roce 1937 se stal náčelníkem jednoty ve Vysočanech, působil i jako zástupce náčelníka Župy Barákovy. V roce 1938 po odstoupení Sudet s pozice náčelníka jednoty organizoval zajištění ubytování a posléze pracovního uplatnění a bydlení uprchlých členů jednoty z Kamenického Šenova, nad kterou měla jednota vysočanská záštitu.

Po německé okupaci zbytku republiky se Jaroslav Piskáček z titulu své funkce snažil zajistit kontinuitu Sokola v nových podmínkách, po zákazu činnosti spolku pak jeho ilegální činnost. Ta se zpočátku sestávala hlavně z finanční a materiální pomoci rodinám zatčených sokolských činovníků. V rámci zřízení sokolské odbojové organizace zorganizoval tzv. pětku společně s Hankem Pavlíkem, Jaroslavem Smržem, Josefem Pospíšilem a Josefem Novým. V lednu 1942 se po kontaktu s Václavem Novákem zapojil do podpory členů výsadku Anthropoid načež spoluorganizoval spolupráci i dalších členů Sokola. Podílel se na přesunu materiálu z prostoru seskoku u Nehvizd do vily Václava Khodla ve Svépravicích jakož i ubytování Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše zde. Byt Piskáčkových se stal jedním z opěrných bodů celé operace, do podpory byla zapojena i tchyně Jaroslava Piskáčka Anna Hrušková a syn Miroslav. Dne 27. května 1942 po vykonání atentátu na Reinharda Heydricha navštívil Jan Kubiš byt Jaroslava Piskáčka a požádal ho o zajištění ošetření zraněného oka, které později provedl Břetislav Lyčka. Kubiš zde pak strávil noc a poté se přesunul do krypty chrámu Cyrila a Metoděje na Novém Městě. Zrada parašutisty Karla Čurdy, který se 16. června 1942 sám přihlásil na gestapu ještě k zatčení Piskáčkových nevedla, protože Čurda přímo s nimi v kontaktu nikdy nebyl. Osudné bylo až červencové zatčení rodiny Novákových, přes které se gestapo dostalo k Piskáčkovým. Dne 13. července 1942 byli zatčeni oba manželé i Anna Hrušková. Syn Miroslav byl zatčen 17. července ve Stachách, kde byl na prázdninách. Všichni byli podrobeni tvrdým výslechům, z protokolů Jaroslava Piskáčka je zřejmé, že uváděl pouze ta jména spolupracovníků, o kterých věděl, že jsou již zatčeni. Neprozrazeno zůstalo i uložení zbývajícího Kubišova a Gabčíkova operačního materiálu. Piskáčkovi byli poté vězněni v terezínské Malé pevnosti, dne 5. října 1942 stanným soudem odsouzeni k trestu smrti a nakonec 24. října téhož roku zastřeleni při fingované zdravotní prohlídce v koncentračním táboře Mauthausen společně s desítkami dalších českých odbojářů a jejich rodinných příslušníků.

• V ulici Na Břehu 15 ve Vysočanech byla rodině Piskáčkových odhalena pamětní deska[1]