Jaroslav Panáček

Narodil se jako mladší syn do rodiny železničáře. Starším bratrem byl Josef Panáček, pozdější redaktor časopisu Železničář a v roce 1970 autor knihy o Karlu Hynkovi Máchovi.[3][4]

V letech 1920 až 1924 absolvoval reálku v Mladé Boleslavi a pak pokračoval v studiích v České Lípě.[5] Patřil mezi jedenáct prvních absolventů českého reformního reálného gymnázia v České Lípě, v té době převážně německé (součást pozdějších Sudet). Po ukončení středoškolského studia maturitou v roce 1928 vystudoval v letech 1928 až 1932 češtinu a němčinu na Karlově univerzitě v Praze a nastoupil jako učitel na různých školách Čech i Moravy, mj. na státní české chlapecké škole v České Lípě. Se svým kolegou učielem Janem Doušou spoluzaložili operetu i pochodovou píseň.[6] Roku 1937 se oženil s Hedvikou Skrbkovou.

V roce 1938 se s celou rodinou odstěhoval do českého vnitrozemí, do Sezemic na Pardubicku. Strávil tu více než 6 let. Zde učil, staral se o obecní archiv, hrál divadlo i sportoval. Po osvobození vlasti se do České Lípy v červnu 1945 vrátil a už zde zůstal natrvalo.[7]

Stal se zde roku 1945 prvním poválečným archivářem a kronikářem města. Městský archiv jako dobrovolník vedl 6 let. Po skončení 2. světové války přednášel, organizoval řadu besed, založil v České Lípě Arbesův festival. Byl jmenován na několika školách zástupcem ředitele školy a v roce 1967–1968 byl ředitelem na ZDŠ Tyršova v Mánesově ulici. V srpnu 1968 odešel do důchodu.[8]

S Marií Vojtíškovou byl spoluautorem knihy o historii města Česká Lípa. Jedná se o autora zpracování historie divadelního souboru Jirásek z České Lípy, historie kopané ve městě. Činný byl desítky let i v jiných oblastech života, zejména v lehké atletice. Oddíl lehké atletiky zde založil a vedl jej po řadu let. Pro atlety vedl kroniku a pomáhal i jako rozhodčí. Byl členem městské komise pro regeneraci památek Do důchodu odešel z Tyršovy školy a jako důchodce se znovu ujal městské kroniky a pomáhal jako brigádník v Okresním archivu.[9]

V roce 1983 onemocněl, nemohl chodit, pomáhal tedy z domova. Ve svých 84 letech 15. dubna 1992 zemřel.[10]

V listopadu 2008 obdržel „Za celoživotní pedagogickou, historickou, literární a sportovní činnost, kterou významnou měrou přispěl ke společenskému a duchovnímu rozvoji města Česká Lípa“, in memoriam titul čestný občan města Česká Lípa. Vyznamenání od členů rady převzal jeho syn Ing. Jaroslav Panáček (předseda Vlastivědného spolku Českolipska)[11] ve Vlastivědném muzeu města, kde byla právě instalována pamětní výstava o životě jeho otce. Písemná pozůstalost byla uložena v Okresním archivu.[12]