Jaroslav Lukavský

Jaroslav Lukařský se narodil v Praze, ale dětství prožil v Děvínské Nové Vsi (nyní součást Bratislavy). Roku 1938 se s rodiči vrátil do Čech.[2] Studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni (Akademie der bildenden Künste) a od roku 1942 na Státní grafické škole v Praze.[1] Roku 1943 musel studium přerušit, protože byl totálně nasazen, nejprve v Berlíně a pak v Ústí nad Labem.[2] Po skončení války studoval v letech 1945–1950 na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením profesora Vladimíra Silovského. V letech 1950–1951 pak absolvoval soukromé studium písma a xylografie u Oldřicha Menharta.[1]

Ve své tvorbě se věnoval zejména dřevorytu a dřevořezu a postupem času se stal v tomto oboru jedním z nejuznávanějších umělců. Inspiraci ke svým dílům nacházel ve svém vztahu k přírodě, zejména k vysokohorské z Vysokých Tater. Zabýval se též volnou a užitou grafikou. Od roku 1952 působil v organizaci Československých výtvarných umělců a účastnil se celostátních přehlídek soudobého výtvarného umění. V roce 1954 se stal členem SČUG Hollar (Spolek českých umělců grafiků). Byl také členem Spolku českých bibliofilů a spolupracoval na bibliofilských tiscích. V letech 1981–1984 působil v Armádním výtvarném studiu. Zúčastnil se mnoha mezinárodních výstav (Amsterdam, Londýn, Barcelona, Helsinky, Berlín, Moskva a další).[2]

Jeho jméno je rovněž spojováno s tvorbou poštovních známek (v letech 1966–1973 získal několikrát první cenu za nejlepší československou známku), s návrhy československých bankovek a s knižními ilustracemi.[2]