Jaroslav Klecan

Jaroslav Klecan (známý i jako Mirek nebo Profesor odboje, 2. března 1914 Zadní Zborovice – 8. září 1943 věznice Plötzensee) byl komunistický odbojář z období druhé světové války popravený nacisty. Jeho osudy za války kontroverzně popsal Julius Fučík ve své Reportáži psané na oprátce.

Jaroslav Klecan
Narození2. března 1914
Zadní Zborovice
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. září 1943
Věznice Plötzensee
Německá říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven oběšením
Národnostčeská
Znám jakoMirek, Profesor odboje, Vojtěch Horák
Politická stranaKomunistická strana Československa
Partner(ka)Lída Plachá
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Mládí a španělská občanská válka

Jaroslav Klecan se narodil v Zadní Zborovici na Strakonicku. Bydlel v Hostivici, byl dělnickým aktivistou, vstoupil do Komunistické strany Československa, kde se stal funkcionářem mládeže. V roce 1937 odjel na doporučení Rudofa Vetišky do Španělska, kde bojoval v občanské válce v řadách interbrigád jako příslušník československého Masarykova praporu. Bojoval na aragonské frontě, byl vyznamenán za statečnost, dle vzpomínek spolubojovníků byl „statečný a neohrožený“ a „v boji se choval skvěle“.[zdroj?] Po porážce republikánů přešel do Francie, kde byl spolu s dalšími internován (tábory Gurs a Vernet) a odkud posílal své přítelkyni do Valencie dopisy, které se dochovaly do současnosti.

Protinacistický odboj

Po porážce Francie v roce 1940 se na rozkaz Kominterny nechal poslat na práci do německého Espenheimu, aby se dostal blíž vlasti. V roce 1941 se mu podařilo dostat se do Protektorátu Čechy a Morava, kde se zapojil do komunistického odboje pod krycím jménem Mirek. Spolupracoval s Juliem Fučíkem, který mu obstaral falešné doklady na jméno Vojtěch Horák a kterému pomáhal s organizováním Národního revolučního výboru inteligence. Během svého odbojového působení se sblížil s budoucí herečkou Lídou Plachou, která posléze dělala oběma mužům spojku mj. s Janem Zikou.

24. dubna 1942 byl zatčen gestapem společně s Juliem Fučíkem, Rivou a Pavlem Friedovými a dalšími během schůzky v bytě manželů Jelínkových na pražské Pankráci. Klecan i Fučík byli podrobeni brutálním výslechům. 25. srpna 1943 byl Jaroslav Klecan lidovým soudem za přípravu k vlastizradě a napomáhání nepříteli odsouzen k trestu smrti a 8. září téhož roku oběšen v berlínské věznici Plötzensee. Ve stejné dny byl odsouzen a popraven také Julius Fučík, Lída Plachá se dožila konce války v koncentračním táboře Ravensbrück.

Fučík ve své Reportáži psané na oprátce popisuje Klecana jako zrádce podléhajícího strachu z utrpení a udávajícího své spolupracovníky včetně přítelkyně Lídy. Toto tvrzení je ale zpochybňováno. Již po skončení druhé světové války se proti němu vymezoval např. jeho nadřízený ze Španělska a protinacistický odbojář Miloš Nekvasil. Fučíkovo dílo se ale stalo silným propagandistickým nástrojem, a tak hlasy na Klecanovu obhajobu neměly příliš šancí na úspěch.

Odkazy

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.