Reportáž psaná na oprátce

Julius Fučík svěřoval motáky po částech dozorci Adolfu Kolínskému, jenž je vynášel ven a uschovával na různých místech. Na této činnosti se podílel rovněž český strážník Jaroslav Hora, který vedle jiných vězňů pomáhal i Fučíkovi a spolupracoval s Kolínským. Celkem stihl Fučík popsat 167 motáků, které se po válce často složitými cestami nakonec sešly v rukou Fučíkovy manželky Gusty. Ta se s Fučíkovým přítelem Ladislavem Štollem, komunistickým literárním kritikem a pozdějším ministrem školství a kultury, stala vyvolenou strážkyní Fučíkova odkazu.[1]

V současnosti je rukopis spolu s domácími i zahraničními vydáními Reportáže uchováván v pražském Muzeu dělnického hnutí, o.p.s. (od roku 2014 sbírka bezúplatně darována Národnímu muzeu Praha).[2]

V díle se dramaticky a emotivně líčí protinacistický odboj, výslechy, postavy spoluvězňů a dozorců. Text kolísá mezi svědectvím a sebestylizací. Autor zde nepochybuje o porážce nacismu a věří v komunismus jako jedinou budoucnost lidstva. Profesor slavistiky z Pensylvánské univerzity Petr Steiner tyto texty neoznačuje za reportáže, ale romance, tedy sentimentální žánr se šťastným koncem: „Ve svých textech se vědomě snažil zobrazit svět ne takový, jaký je, nýbrž jaký by měl být. A forma romance tomuto účelu ideálně vyhovovala.“ Dospěl také k závěru, že Fučík se často stylizoval do role Ježíše Krista, který šíří pravou víru.[4] Gusta Fučíková v prvním vydání vynechala pasáže, ve kterých Fučík nastínil, že hrál s gestapem „vysokou hru“ a odvolával se na protokoly ze svých výslechů. Mnozí kritikové díla to označili za zradu odbojové skupiny a spolupráci s vyšetřovateli. Úplné kritické vydání reportáže smyšlenky o zradě vyvrátilo (je ovšem nasnadě, že Fučíkovo počínání nebylo v souladu s přísnými pravidly konspirace).

Reportáž psaná na oprátce je nejpřekládanější knihou české literatury, byla přeložena do asi 90 jazyků.[5]

Databáze NK ČR uvádí v období 1945–1994 celkem 35 vydání v češtině.

V roce 2008 vydalo Ottovo nakladatelství[6] první vydání faksimile rukopisu. Předmluvu napsal Zdeněk Mahler. Autorství, originalita a úplnost rukopisu byly v minulosti některými lidmi zpochybňovány. V roce 1990 byl rukopis Reportáže prozkoumán pražským Kriminalistickým ústavem. Podle jeho zprávy ze dne 27. června 1990 je autorem skutečně Julius Fučík. Dále bylo potvrzeno, že na žádném ze 167 listů rukopisu nebyly zjištěny žádné mechanické nebo chemické pozměňující zásahy nebo textové opravy a vpisy kromě oprav provedených autorem.[7]