Jaroslav Jankovec

Jeho otec byl typický český vesnický kantor, vlastenec a zapálený muzikant. Syn tak získal široký hudební základ. Naučil se hrát na všechny dostupné hudební nástroje a od raného mládí hrál v kapele, kterou jeho otec řídil. Hráli na vesnických zábavách, svatbách, poutích, posvíceních i pohřbech.

Absolvoval reálku v Českých Budějovicích a učitelský ústav v Příbrami. Dva roky studoval na Vysokém učení strojním a technickém v Praze. V roce 1915 však přešel na konzervatoř, kde studoval hru na varhany u Karla Steckra, Josefa Kličky a Ondřeje Horníka. Jeho učitelem skladby byl prof. Jaroslav Křička.

Zpočátku si přivydělával hraním na klavír při němých filmech v různých biografech. Otakar Ostrčil ho angažoval do sboru Vinohradského divadla. Již během studia byl členem spolku Českého herectva v Praze. Po absolvování školy se živil jako korepetitor u kočovných divadelních společností. Nějaký čas působil i v Maďarsku. V roce 1920 se stal kapelníkem smíchovské Arény, kde setrval až do jejího zániku v roce 1933. Zde také dosáhl svého prvního kompozičního úspěchu hudbou k revui Evropa o nás ví.

Po zániku Arény působil tři roky ve Švandově divadle a krátce v divadle U Nováků. Od roku 1938, až do odchodu do důchodu v 50. letech, byl dirigentem Tylova divadla v Nuslích (dnes divadlo Na Fidlovačce). Pro nuselské divadlo napsal na 60 operet a zpěvoher, které uváděly i mimopražské scény. Opereta Láska Její Výsosti byla uvedena i v Hamburku pod názvem Liebe Ihrer Hoheit a Kukačka v Jugoslávii. Posledním jeho dílem, uvedeným v roce 1954, byla opereta Tak žil a hrál nám Kmoch. Opereta Primátor Ditrich z roku 1956 již nebyla uvedena. Jaroslav Jankovec byl vedle Josefa Stelibského a Járy Beneše jedním ze zakladatelů lidové operety 20. století.

Mnohé písně z jeho operet a revuí doslova zlidověly. U písniček jako je Když jaro zaťuká, Kapelo, zahraj mi tu polku hezky od podlahy nebo Zahraj mi tu moji, Já viděl Ellu na sentinelu, Za tou naší garáží[2] už málokdo ví, kdo byl jejich autorem.

Zapsal se i do historie českého filmu. Nejznámější je patrně hudba k filmu Pepina Rejholcová.[3]