Ondřej Horník

Ondřej Horník (2. prosince 1864 Kamenice (okres Praha-východ)[1]14. srpna 1917 Praha-Karlín[2]) byl český hudební skladatel, varhaník a sběratel hudebních památek.

Ondřej Horník
Základní informace
Narození2. prosince 1864
Kamenice
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí14. srpna 1917 (ve věku 52 let)
Praha-Karlín
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Žánryklasická hudba a duchovní hudba
Povoláníhudební skladatel, pedagog, dirigent, varhaník a učitel
Nástrojevarhany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Maturoval na gymnáziu v Praze v roce 1883. Studoval přírodní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a dva roky učil v Divišově. V letech 18891892 studoval na pražské konzervatoři hru na varhany u Josefa Kličky a skladbu u Antonína Dvořáka. Stal se vynikajícím varhaníkem, koncertoval nejen v Čechách, ale i v cizině. Zvláště byl ceněn za své improvizační schopnosti.

V roce 1891 se stal ředitelem kůru v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně a zůstal jím až do své smrti. V kostele pořádal velmi hodnotné koncerty chrámové hudby, na kterých vystupovali přední čeští sólisté jako zpěvačka Ema Destinnová, či houslista František Ondříček. Spolupracoval s varhanářem Emanuelem Štěpánem Petrem na stavbě nových varhan.

V roce 1902 byl jmenován profesorem liturgického zpěvu na Pražské konzervatoři a ke svým dosavadním povinnostem přibral i řízení školního sboru.

Rozsáhlá byla i jeho činnost organizační. Pracoval v Umělecké besedě jako jednatel a archivář. V době Národopisné výstavy, která se konala v roce 1895, byl jednatelem komise řídící koncertní činnost v průběhu výstavy. V uměleckém časopise Dalibor řídil rubriku věnovanou církevní hudbě.

Po celý život sbíral staré hudebniny a hudební nástroje. Shromáždil tak velmi cennou sbírku, která je dnes součástí sbírek Národního muzea. V jeho sbírce sice převládalo vše co souvisí s hudbou, sbíral však také přírodniny (motýly, lastury, květiny, minerály), mince, umělecké předměty, staré zbraně a památky národopisného a obecně historického charakteru. Cenný je rovněž jeho bibliografický archiv, který budoval pro připravovanou monografii věnovanou starší české hudbě. Toto dílo však již nikdy nedokončil.

Dílo

Chrámové skladby

  • 6 mší
  • 21 ofertorií
  • Řada drobnějších skladeb

Varhanní skladby

  • Fuga c-moll (1891)
  • Rapsódie D-dur (1892)

Komorní skladby

  • Sonáta pro klavír
  • Sonáta pro housle a klavír
  • Drobnosti (klavír, 1894)

Orchestrální skladby

  • Serenáda pro smyčce (1893)
  • Suita c-moll (1892)
  • Slavnostní předehra (1894)
  • Taneční skladby

Písně

  • Večerní písně (1893)
  • Písně v národním tónu
  • Melancholické písně
  • Starosvětské písničky (1896)
  • Pět písní
  • Šest písní

Sbory

  • Jaro (ženský sbor)
  • Jitro (ženský sbor)
  • Tichá noc (ženský sbor)
  • Národe náš (mužský sbor)
  • Pijácké heslo (mužský sbor)
  • Rychtář (smíšený sbor)
  • U splavu (smíšený sbor)

Ostatní díla

  • Shledání (balada)
  • Elfi (balada)
  • Balada ze vsi (melodram)

Pedagogická literatura

  • Cvičení v kontrapunktu a fuze
  • Cvičení v modulaci

Odkazy

Reference

Literatura

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Pazdírkův hudební slovník naučný : Část osobní. II, Svazek prvý. A-K, Brno, 1937

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.