Ondřej Horník

Maturoval na gymnáziu v Praze v roce 1883. Studoval přírodní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a dva roky učil v Divišově. V letech 1889–1892 studoval na pražské konzervatoři hru na varhany u Josefa Kličky a skladbu u Antonína Dvořáka. Stal se vynikajícím varhaníkem, koncertoval nejen v Čechách, ale i v cizině. Zvláště byl ceněn za své improvizační schopnosti.

V roce 1891 se stal ředitelem kůru v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně a zůstal jím až do své smrti. V kostele pořádal velmi hodnotné koncerty chrámové hudby, na kterých vystupovali přední čeští sólisté jako zpěvačka Ema Destinnová, či houslista František Ondříček. Spolupracoval s varhanářem Emanuelem Štěpánem Petrem na stavbě nových varhan.

V roce 1902 byl jmenován profesorem liturgického zpěvu na Pražské konzervatoři a ke svým dosavadním povinnostem přibral i řízení školního sboru.

Rozsáhlá byla i jeho činnost organizační. Pracoval v Umělecké besedě jako jednatel a archivář. V době Národopisné výstavy, která se konala v roce 1895, byl jednatelem komise řídící koncertní činnost v průběhu výstavy. V uměleckém časopise Dalibor řídil rubriku věnovanou církevní hudbě.

Po celý život sbíral staré hudebniny a hudební nástroje. Shromáždil tak velmi cennou sbírku, která je dnes součástí sbírek Národního muzea. V jeho sbírce sice převládalo vše co souvisí s hudbou, sbíral však také přírodniny (motýly, lastury, květiny, minerály), mince, umělecké předměty, staré zbraně a památky národopisného a obecně historického charakteru. Cenný je rovněž jeho bibliografický archiv, který budoval pro připravovanou monografii věnovanou starší české hudbě. Toto dílo však již nikdy nedokončil.