Jaroslav Pála

Otec Jaroslava Jana Pály byl hostinský Václav Pála (1855 – 1905), který provozoval hostince v různých obcích poblíž Slaného. Jaroslav Jan Pála byl mladší ze dvou synů. Otci se živnost nedařila a přestěhoval se s rodinou do Slaného, kde pracoval jako natěrač. Prožil chudé dětství, matka skončila v ústavu pro duševně choré. Ve Slaném vychodil Pála měšťanskou školu, pracoval jako poslíček a vyučil se zámečníkem ve slánské firmě Bolzano, Tedesco & comp.[1] Spisovatel Karel Scheinpflug, který v té době ve Slaném žil, vzpomínal ve sborníku vydaném k továrníkovým šedesátinám na Pálův zájem o literaturu a jeho aktivní činnost ve slánské knihovně.[2]

Roku 1905 odešel Jaroslav Pála do Hamburku, kde se roku 1919 stal spolumajitelem chemické továrny Hamburger Batterienfabrik. V Německu byl členem krajanského spolku Svornost[p 1] a podporoval krajanské aktivity české menšiny. Ještě během pobytu v Německu založil s dalším společníkem firmu Pála a spol..[3]

V roce 1924 se Pála natrvalo přestěhoval i s rodinou zpět do Slaného. Pod jeho vedením výroba Pálovy továrny vzrůstala a firma úspěšně expandovala i do zahraničí. V roce 1925 se přestěhovala z pronajatých prostor do nového objektu a o dva roky později již zaměstnávala 300 pracovníků. Symbolem továrny se stalo trojúhelníkové logo s koněm osvětlovaným žárovkou.[4] V roce 1932 se výroba diversifikovala, přibyly např. radiopřijímače a další výrobky. Mezi produkty byla například i obdoba francovky, zvaná Karmelitka.[5] Firma se postupně rozšiřovala o další objekty.[6]

Rozvoj firmy Palaba pokračoval i za války. V roce 1944 dávala práci 600 zaměstnancům a vyráběla 31 miliónů článků za rok.[6] V letech 1940–1944 byl Pála starostou Slaného. Též podporoval rodiny zatčených spoluobčanů.

Nejstarší dohledaná publikace, která vychází mj. z výslechů zainteresovaných osob, byla vydána v roce 1945 Ministerstvem vnitra.[7] Novější zdroje popisují podíl Jaroslava Pály na lidické tragédii v zásadě shodně, pouze zdůrazňují rozdílné detaily, případně přidávají spekulace. Např. Jaroslav Andrejs, který podrobně ve svých knihách zdokumentoval okolnosti atentátu na Heydricha se v první verzi, kterou vydal roku 1947 pod pseudonymem Jan Drejs a názvem Za Heydrichem stín, o roli J. J. Pály ještě nezmiňuje.[8] V rozšířené verzi Smrt boha smrti z roku 1998 již Pálově podílu na tragédii věnoval celou stránku.[9]

Příběh je shodně popisován takto:

Dopis s adresou P. T. firma Pala, akc. společnost ve Slaném, Andulka, závodní číslo 210 došel Pálovi k přečtení 3. června 1942, již otevřený zaměstnanci firmy. Obsahoval text:

Pála zatelefonoval na četnickou stanici a četník, který se dostavil, se domníval, že jde o obyčejný milostný dopis. Naopak Pála měl považovat odesilatele za jednoho z útočníků na Heydricha. A měl též prohlásit: „Už abyste ho měli, abychom konečně měli klid.“ (Pála toto tvrzení ve svém protokolu popřel; též popíral, že by požadoval předání dopisu gestapu.[10]) Poté, co četníci předali informace gestapu, následoval výslech adresátky – Anny Maruščákové (též psáno Maruszczáková[p 2]), která při něm zmínila i Lidice; tam vyřizovala vzkaz, o kterém se domnívala, že je od Josefa Horáka, který utekl v roce 1939 z Protektorátu. To vedlo gestapo k přesvědčení, že jsou na stopě útočníků a v důsledku k vraždě obyvatel obce Lidice.

Ihned po vypuknutí Pražského povstání, 6. května 1945 byl Pála zatčen. Během soudu se hájil mj. tím, že se obával provokace německé konkurence a že věřil, že četnictvo nepodnikne nic, co by mohlo mít nepříznivé následky.[11] Naopak rozsudek uváděl, že dopis se netýkal zájmů jeho firmy a měl být adresátce předán; i kdyby se mu v době heydrichiády zdál podezřelý, mohl ho podle názoru soudu zničit protože se nejednalo o dopis doporučený.[12] Dne 2. května 1947 byl odsouzen nejprve na doživotí, v roce 1955 mu byl trest při amnestii snížen na 25 let žaláře. Postupně byl umístěn ve věznicích Bory, Leopoldov a Ilava. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, v roce 1962 bylo konstatováno, že je hluchý a slepý. K předčasnému propuštění však nedošlo i přes opakované žádosti dcery Anny (včetně žádosti presidentu Klementu Gottwaldovi o udělení milosti).[3]

Zemřel ve věznici v Ilavě, urna s jeho popelem byla uložena na slánském hřbitově po roce 1989, neoznačená, v rodinném hrobě.

V Hamburku se Pála roku 1906 oženil s Elisabeth Dienstetovou (1880–1946), která byla dcerou jeho mistra.[p 3] Manželé Pálovi měli syna Rudolfa (1907–1980) a dceru Annu (1911–1996).

Syn Rudolf Pála byl vychováván jako nástupce majitele firmy. Po vystudování obchodní akademie v Hamburku ještě absolvoval chemickou školu. V továrně svého otce vedl chemickou výrobu. Spolu s ním byl v roce 1945 zatčen pro podezření z kolaborace, to se ale ukázalo jako neopodstatněné a Rudolf Pála byl po třech měsících propuštěn. Pracoval pak v Kralupech nad Vltavou jako dělník. Dcera Anna Pálová byla po mozkové obrně invalidní, přesto pracovala jako administrativní síla. Po roce 1945 se marně pokoušela o osvobození svého otce.[2]

Nejvýznamnějším činem Jaroslava Jana Pály je založení a úspěšné provozování továrny na výrobu elektrických článků a baterií ve Slaném (později Bateria Slaný). Výroba započala 1. září 1919 pod názvem Pála a spol., továrna elektrických článků a baterií ve Slaném. Zde Pála navázal na své zkušenosti z Německa. V roce 1920 byla firma přeměněna na akciovou společnost. Zásadním způsobem se začala rozvíjet poté, co se Pála v roce 1924 vrátil z Hamburku do Slaného a stal se úřadujícím členem správní rady.[13] Výroba se postupně rozšiřovala, firma expandovala do zahraničí a v roce 1930 dosáhla historicky největšího výrobního výkonu, když vyráběla přes 50 000 baterií denně.[3]

V roce 1932 se výroba diversifikovala, přibyly např. radiopřijímače a další výrobky. Firma se postupně rozšiřovala o další objekty.[6]

Ještě před tím, než byl zvolen starostou, předložil Pála 1. září 1939 veřejnosti program Lepší Slaný. Tento program počítal především s rozvojem veřejných staveb města, jako vybudování sportovního stadionu, rozhledny a přírodního divadla. Zrekonstruovány měly být stavby radnice, divadla a plovárny. Válka znemožnila realizaci programu a dokončen byl v roce 1940 pouze Hasičský dům.[14]

Dne 25. dubna 1940 byl Jaroslav Jan Pála zvolen starostou Slaného. Oslavy 100. výročí narození Antonína Dvořáka vyvrcholily odhalením jeho busty, město navštívil i president Hácha. Počátkem roku 1944 bylo rozpustily okupační úřady slánské obecní zastupitelstvo a ustavily správní komisi. Pála byl funkce starosty zbaven.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Pála na Wikimedia Commons
• Vlastivěd. muzeum Slaný: Továrník Pála a Lepší Slaný (výstava)

• Továrník Pala a Lepší Slaný. In: Jan Čečrdle a kol. Slaný: Vlastivědné muzeum ve Slaném, 2017. ISBN 978-80-906066-2-3.
• KYNCL, Vojtěch. Lidice: zrození symbolu. Praha: Academia, 2015. 601 s. ISBN 978-80-200-2482-4. Kapitola Jaroslav Jan Pála, s. 431–434.
• Zdeněk Víšek: Jaroslav Jan Pála Archivováno 9. 2. 2015 na Wayback Machine
• Bibliografie českých zemí: Pála, Jan Jaroslav
• Zdeněk Víšek: Slánští purkmistrové a starostové 1850–1945 (VIII. část). Slánský obzor. 8/2004, s. 4–6. Dostupné online.
• Robert Šimek: Podnikání na baterky. Euro. 3. 7. 2006, s. 3. Dostupné online.

• Vyhlazení Lidic
• Slaný