Jannis Kounellis

Narodil se a žil v Řecku do roku 1956, kdy se přestěhoval do Říma, kde vystudoval na Accademia di Belle Arti v Římě. Vystavovat začal v roce 1960. Na některých jeho prvních obrazech byly jen čísla, písmena nebo slova, často kopírující reklamy a nápisy na ulici. Jeden ze svých obrazů si také oblékl jako oděv a ve svém ateliéru vytvořil představení. V roce 1961 začal malovat na noviny, aby odrážel své pocity vůči moderní společnosti a politice. Od roku 1963 komponoval do svých uměleckých děl nalezené předměty. Plátno nahradil rámy postelí, dveřmi, okny. V roce 1967 se připojil k hnutí arte povera, jehož teoretikem byl kurátor Germano Celant. Pod jeho vlivem se posunul od práce na rovných plochách k instalacím. Zúčastnil se výstavy 'Arte Povera – e IM Spazio' v Galerii La Bertesca v Janově. Pro upevnění hnutí připravil Celant další skupinovou výstavu, „Arte Povera“, která se konala v galerii De' Foscherari v Bologni v roce 1968. Jeho práci z té doby dobře ilustrovalo dílo Senza titolo (Bez názvu), které se skládalo ze surové vlny, provazu a dřevěné konstrukce, vše pouze opřené o zeď. V roce 1967 Kounellis do svých instalací umístil živé ptáky v klecích. Ve své práci s živými zvířaty pokračoval později v roce 1969, kdy vystavil dvanáct živých koní, jako by to byla auta. Postupně Kounellis do svých instalací zapojoval nové materiály, jako propanové kahany, kouř, uhlí, maso, mletou kávu, olovo apod. V roce 1974 vystupoval s Edwardem Kienholzem, Wolfem Vostellem a dalšími umělci v Berlíně na akci nazvané ADA – Aktionen der Avantgarde. V říjnu 2009 Kounellis vystavoval mnoho děl v Tate Modern Gallery v Londýně. Jonathan Jones z deníku The Guardian poznamenal, že jeho „suché kamenné zdivo, pytle obilí a rýže a obraz, který zahrnuje část partitury Janových pašijí od Johanna Sebastiana Bacha "vnášejí do muzea pocit skutečného života".[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jannis Kounellis na anglické Wikipedii.