Albertina

Od poloviny 18. století sloužil palác jako residence místodržícího rakouského Nizozemska, dnešní Belgie. V roce 1794 daroval císař František II. palác vévodovi Albertovi Sasko-Těšínskému, který byl jako místodržící z Belgie Francouzi vypuzen. Palác je pojmenován podle něho. Albert se sňatkem přiženil do habsburského rodu. Až do roku 1919 byla pak Albertina majetkem některého z Habsburků. Roku 1802 byla dokončena přístavba nového reprezentačního křídla, vybaveného nábytkem, který měl Albert ve svém belgickém sídle. Druhá velká adaptace proběhla v letech 1822–1825 za spolupráce architekta Josefa Kornhäusela a sochaře Josefa Kliebera. Část prostor byla vybavena v duchu klasicismu. Při další větší úpravě v poslední třetině 19. století získala Albertina fasádu, která odpovídá historizujícímu slohu sousední Ringstraße. Roku 1919 byl palác jeho majiteli, arcivévodovi Bedřichu Rakousko-Těšínskému, jako příslušníkovi habsburského rodu i se sbírkami vyvlastněn. Arcivévodovi však bylo povoleno odvézt si do exilu v Maďarsku, kde mu byl majetek ponechán, všechno cenné vybavení.[1] V březnu roku 1945 byla Albertina vážně zasažena bombardováním.

Počátkem 90. let 20. století byla Albertina v důsledku velké rekonstrukce uzavřena, zpřístupněna veřejnosti byla opět v roce 2003. Během rekonstrukce se podařilo zakoupit zpět většinu původního vybavení, odvezeného počátkem 50. let. Rozšířila se výstavní plocha a vybudovaly se nové moderní depozitáře.

Depozitář grafiky a kreseb

Za počátek sbírky je považováno datum 4. červenec 1776, shodou okolností stejný den, kdy americký kongres schválil Prohlášení nezávislosti. Toho dne převzali vévoda Albert a jeho manželka, arcivévodkyně Marie Kristina, v Benátkách od tamního rakouského vyslance pro císařskou sbírku přes tisíc mědirytin. Albert sbírku postupně rozšiřoval o kresby Leonarda, Raffaela, Poussina či Lorraina. Roku 1796 získal výměnou z císařské dvorní knihovny díla Albrechta Dürera. Odtud přešly do budoucí Albertiny i práce Rubensovy, Rembrandtovy a van Dycka, které se před tím, v roce 1738, do knihovny dostaly ze sbírky Evžena Savojského. Kolem roku 1800 získal vévoda Albert pro galerii sbírku holandského malíře a sběratele umění Cornelise Ploose van Amstela, která Albertinu obohatila o cenný soubor nizozemské kresby. Základ grafických a kresebných sbírek tím byl dokončen, další přírůstky do roku 1919 inventář už jen doplňovaly.

Počátkem roku 1919 budova galerie i její sbírky přešly z majetku Habsburků do vlastnictví Rakouské republiky. V roce 1920 byla sbírka rytin spojena se sbírkou staré dvorní knihovny (Hofbibliothek). Oficiální jméno Albertina dostala galerie v roce 1921. V té době řídil Albertinu rodák ze Zlovědic v Čechách Joseph Meder.

Claude Monet, Lekníny, olej, 1917–1919

V meziválečném období se tehdejší ředitel Alfred Stix rozhodl prodat některé duplikáty z grafické sbírky. Tím získal prostředky na zacelení mezer zejména v oblasti francouzské kresby 19. století. Ze sbírky Simona Mellera tak do Albertiny mohly být zakoupeny kresby a akvarely Ingrese, Corota, Delacroixe, Maneta, Degase, Renoira a Cézanna. Po druhé světové válce byla galerie obohacována také o rakouské autory, mj. Klimta a Schieleho. Celkem 1300 díly je v Albertině zastoupen Oskar Kokoschka, a to díky daru jeho manželky Oldy. Pozornost je věnována i modernímu americkému umění, a to nákupem prací např. Andy Warhola, Jacksona Pollocka či Roye Lichtensteina.

Na podzim 2007 obohatil Albertinu jeden z nejvýznamnějších darů v její historii. Manželé Herbert a Rita Batlinerovi předali galerii svou sbírku 200 olejomaleb autorů evropské moderny od Moneta, Cézanna, Picassa, Miróa, Chagalla, Maleviče, Bacona, Klea a mnoha dalších malířů. Sbírka manželů Batlinerových tvoří část stálé expozice Albertiny. Galerie se tak ve své moderní podobě přestala orientovat výhradně na grafiku a kresby tak jako v minulosti.

• 
  Leonardo da Vinci, Studie k Poslední večeři, asi 1495
• 
  Albrecht Dürer, Mladý zajíc, 1502
• 
  Albrecht Dürer, Vousatý světec v lese, 1516
• 
  Michelangelo Buonarroti, Oplakávání Krista, asi 1530
• 
  Pieter Bruegel, Velká ryba žere malé, 1556
• 
  Pieter Bruegel starší, Malíř a kupec, 1565
• 
  F. Barocci, Hlava ženy, 1568-9
• 
  Peter Paul Rubens, Syn Nicolaas s korály, asi 1619
• 
  Rembrandt, Chalupy pod bouřkovým mrakem, asi 1635
• 
  Jean-Honoré Fragonard, Dívka se svištěm
• 
  Henri de Toulouse-Lautrec, Bílý kůň "Gazela", 1881
• 
  Jakob Alt, Opava, 1840
• 
  Jakob Alt, Dóm v Bratislavě, 1842
• 
  Claude Monet, Dům mezi růžemi, asi 1918
• 
  Auguste Renoir, Portrét děvčete, 1880
• 
  Édouard Manet, Kytice s kosatcem, 1880
• 
  Paul Cézanne, Statek v Normandii, asi 1885
• 
  Wilhelm J. Burger, Špicberky, fotografie, 1872