Jana Krejcarová

Studovala od roku 1938 gymnázium. V letech 1942–1944 studovala na grafické škole. Ve školním roce 1946–1947 absolvovala jeden ročník konzervatoře u Františka Maxiána. Po uvěznění a smrti matky vyrůstala pod dohledem dědečka Jana Jesenského. Po jeho smrti v roce 1947 zdědila značný finanční obnos, rozhodla se však pro bohémský život bez trvalého zaměstnání – její příjmy pocházely z psaní a příležitostných prací. Z politických důvodů byla odsouzena na půl roku podmíněně.[1] Doslov k prvotině Hrdinství je povinné uvádí, že získala osobní zkušenost se stavbou mládeže.

Účastnila se aktivit surrealistů kolem Karla Teigeho a Vratislava Effenbergera. Po roce 1950 spolupracovala s Ivo Vodseďálkem, Mikulášem Medkem, Zbyňkem Sekalem a Egonem Bondym.

V 70. letech se živila užitou výtvarnou tvorbou, šila a batikovala tuniky a haleny, odlévala ze sádry figurální reliéfy jako kopie dlaždic či kachlů, obojí prodávala s velkou obchodní zdatností[2].

Zahynula v autě řízeném svým manželem Danielem při dopravní nehodě – srážce s nákladním autem vezoucím klády.

V roce 1949 přispěla do surrealistického sborníku Židovská jména pod pseudonymy Sarah Silberstein a Gala Mallarmé. V 60. letech přispívala do časopisu Divoké víno a do Literárních novin.

Ve své prvotině Hrdinství je povinné se pokusila o jiný pohled na stavbu mládeže, než prezentovala tzv. budovatelská próza, s motivy absurdity a odcizení. Emigraci otce hlavního hrdiny popsala bez odsudku.[1]

• Hrdinství je povinné, Praha : Československý spisovatel, 1964
• Nebyly to moje děti ..., Praha : Naše vojsko, 1966
• V zahrádce otce mého, Praha : Revolver Revue, 1988
• Clarissa a jiné texty, Praha : Concordia, 1990, ISBN 80-900124-0-X, napsáno v roce 1951
• Adresát Milena Jesenská, Praha : Concordia, 1991, druhé vydání, ISBN 80-900124-4-2 (první vydání 1969: Divoké víno)

• 2013 – Na dně propasti perlička – pořad Českého rozhlasu Plzeň, připravili Tamara Salcmanová a Miroslav Buriánek, režie Miroslav Buriánek[4]
• 2009 – 3 sezóny v pekle, koprodukční film; životem Jany Krejcarové a Egona Bondyho jsou inspirovány postavy Jany a Ivana[5]
• 1993 – Seděla ve skleníku a házela kameny, dokumentární film Nadji Seelichové, výpověď tří blízkých přátel Jany Černé – Egona Bondyho, Ivo Vodseďálka a Johany Kohnové.

Laureát Ceny Revolver Revue za rok 1990.[6]