Jan Reichert

Jan Reichert se narodil v roce 1839 v Plačicích nedaleko Hradce Králové. Obecnou školu vychodil v Kuklenách, následně pak od roku 1852 nastoupil do německého gymnasia v Hradci Králové, kde v roce 1860 odmaturoval. Po maturitě nastoupil na studium historie na Karlově univerzitě, kde absolvoval v roce 1864 a nastoupil na místo suplenta v Olomouci. V roce 1866 pak získal titul doktora filosofie v Praze a mohl se tak stát vychovatelem v rodině Aloise Pražáka, kde působil až do roku 1871. V letech 1869 a 1870 přitom současně pracoval na zkušenou v českém gymnáziu v Brně a od roku 1871 pak již byl řádným pedagogem na vyšším gymnáziu v Senji na nynějším chorvatském pobřeží. Během pobytu v Senji procestoval Chorvatsko a další přilehlé země a od roku 1873 pak pracoval na nižším českém gymnáziu v Třebíči, kam odešel na vlastní žádost. V témže roce byl proveden nový zápis a v nižších třídách se začalo učit německy i česky.[2][1]

Od roku 1883 působil jako správce české části gymnázia a od roku 1884 pak působil jako ředitel celého gymnázia. V roce 1885 pak bylo gymnázium rozšířeno na vyšší gymnázium a v roce 1889 pak byla postavena pod vedením Jana Reicherta i nová budova. Na gymnáziu působil až do roku 1902. Následně odešel do důchodu, který trávil u svých bratrů v Praze.[1] Následně se věnoval primárně historické práci a až do roku 1909 působil v Praze. V roce 1909 se vrátil do Třebíče, kde se věnoval další historické práci a mimo jiné také pracím o Karlu starším ze Žerotína. Zemřel náhle na návštěvě u přátel v roce 1912.[2] Pohřben byl 10. května téhož roku za velké účasti občanů, projev na hřbitově měl žák Jana Reicherta Jan Sedlák.[2]

Byl členem Gymnaziální Matice třebíčské, působil jako historický autor Časopisu Matice moravské, působil také jako školní dozorce v třebíčském hejtmanství. Byl členem třebíčské Měšťanské besedy.[1]

Od roku 1902 je čestným občanem města Třebíče.[1]