Jan Pavel I.

Ctihodný Jan Pavel I. (17. října 1912 Forno de Canale – 28. září 1978 Vatikán), rodným jménem Albino Luciani, byl v pořadí 263. papež. Byl zvolen 26. srpna 1978 a zemřel 28. září téhož roku, takže jeho pontifikát byl jedenáctý nejkratší v historii. Byl prvním papežem v dějinách, který si zvolil dvě jména (obě po svých předchůdcích na papežském stolci, které oba zažil: po sv. Janu XXIII. a sv. Pavlu VI.)[1] a také prvním papežem, který si za jméno sám doplnil číslici „I.“

Ctihodný
Jan Pavel I.
263. papež
Fotografie
Církevřímskokatolická
Zvolení26. srpna 1978
Uveden do úřadu3. září 1978 (intronizace)
Pontifikát skončil28. září 1978
PředchůdcePavel VI.
NástupceJan Pavel II.
Heslo„Humilitas“
„Pokora“
Znak
Svěcení
Jáhenské svěcení2. února 1935
světitel Giosuè Cattarossi
Kněžské svěcení7. července 1935
světitel Giosuè Cattarossi
Biskupské svěcení27. prosince 1958
světitel Jan XXIII.
1. spolusvětitel Girolamo Bartolomeo Bortignon
2. spolusvětitel Gioacchino Muccin
Kardinálská kreace5. března 1973
kreoval Pavel VI.
Titulkardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
Osobní údaje
Rodné jménoAlbino Luciani
ZeměVatikán Vatikán
Datum narození17. října 1912
Místo narozeníForno de Canale, Itálie Itálie
Křest17. října 1912
Datum úmrtí28. září 1978
(ve věku 65 let)
Místo úmrtíApoštolský palác, Vatikán Vatikán
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníBazilika svatého Petra
NárodnostItalská
RodičeGiovanni Luciani a Bortola Tancon
Podpis
Svatořečení
Začátek procesu17. červen 2003
Atributypapežský oděv
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Dětství a raná kariéra
Znak kardinála Lucianiho

Narodil se ve Forno de Canale (dnes Canale d'Agordo) v oblasti Belluno (severní Itálie). Knězem se stal 7. července 1935. Studoval teologii, doktorát získal na prestižní Papežské Gregoriánské univerzitě v Římě.

Později byl vicerektorem semináře diecéze Belluno (1937–1947). Učil zde předměty dogmatika, morální teologie a kanonické právo. V roce 1948 byl vybrán jako pobočník generálního vikáře diecéze, o deset let později se stal generálním vikářem (1958). Ještě týž rok jej však Jan XXIII. jmenoval biskupem v diecézi Vittorio Veneto.

Zúčastnil se druhého vatikánského koncilu (1962–1965). 15. prosince 1969 jej papež Pavel VI. jmenoval patriarchou Benátek. Tentýž papež jej 5. září 1973 povýšil mezi kardinály. Papežem byl zvolen 26. srpna 1978. Zvolil si jméno Jan Pavel I., protože hodlal navázat na dílo svých předchůdců, papežů Jana XXIII. a Pavla VI.

Papežství

Povahově byl podobný sv. Janu XXIII. – i on měl přátelské vystupování a smysl pro osobitý humor.[zdroj?]

Přes velmi krátké trvání svého pontifikátu Jan Pavel I. stihl udělat několik změn. Zrušil užívání majestátního plurálu My v papežských proslovech a dokumentech a omezil velkolepé tradice doprovázející uvedení papeže do úřadu. Kladl velký důraz na tu část povinností papeže, která je vyjádřena v titulu Servus servorum Dei (služebník služebníků Božích).

Představoval konzervativce v otázkách morálky, ale reformátora a pokrokáře v oblasti církevních struktur a pojetí poslušnosti v církvi. V obou oblastech připravoval nové encykliky, ale vznikly pouze malé zlomky přípravných textů, které krom výše uvedených zobecnění nedovolují udělat si přesnější představu o jeho plánech.

Každopádně jeho plány narážely na odpor některých kardinálů Kurie, kteří mu vyčítali malý smysl pro zodpovědnost, nedostatek diplomatických zkušeností a přílišné volnomyšlenkářství.

Smrt

Jeho pontifikát ukončila náhlá smrt v noci z 28. na 29. září 1978. Jako její příčina bylo stanoveno srdeční selhání. Tělo bylo balzamováno, což znemožnilo pitvu; Vatikán to odůvodnil tak, že jeho zákony pitvu papeže zakazují.

Nesporným faktem je, že Jan Pavel I. měl zdravotní potíže již dříve a v posledních dnech si stěžoval na velmi namáhavý program. V době úmrtí mu nebylo ani 66 let, nižšího věku se před ním z papežů dožil až Řehoř XIV. v 16. století.

Spekulace o jeho smrti

Brzo po jeho smrti se objevily pověsti, že nebyla přirozená – většinou se naznačuje, že byl otráven; zesílily poté, co byl za jeho nástupce vybrán poněkud konzervativnější Karol Wojtyła.

Beatifikační proces

Roku 2003 byl zahájen jeho beatifikační proces.

Odraz v umění

Krátký pontifikát Jana Pavla I. je volně umělecky zpracován ve filmu Kmotr III (1990), kde se papežem tohoto jména stane postava kardinála Lamberta. Krátce po svém zvolení se stane obětí spiknutí špiček tehdejší církve se sicilskou mafií.

Odkazy

Reference
  1. Lukáš Nosek: Usměvavý papež Jan Pavel I. Katolický týdeník 34/2018, s. 7. (Pozn. online (http://www.katyd.cz/clanky/usmevavy-papez-jan-pavel-i.html) je zdarma přístupný jen úvod článku, v němž tato informace není.

Literatura
  • David A. Yallop: Ve jménu Božím: tajemná smrt třiatřicetidenního papeže Jana Pavla I. (In God's Name). Praha, Knižní klub 1994 – prosazuje konspirační teorii o otravě

Související články

Externí odkazy
Papež
Předchůdce:
Pavel VI.		 1978–1978
Jan Pavel I.		 Nástupce:
Jan Pavel II.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.