Jan Lebeda (kněz)

Na kněze byl vysvěcen 20. června 1937.[1] Službu duchovního začínal jako kaplan v Kolíně. V letech 1943–1952 byl spirituálem pražského kněžského semináře.[1] Z této funkce byl odvolán[1] a v roce 1952 byl ustanoven farním administrátorem v Řevničově.[1] Na tomto místě, které považoval za nedobrovolný a těžký exil, napsal řadu literárních děl, která později vycházela tiskem.[1] V letech 1958–1968 působil v Kladně-Rozdělově.[1]

Od roku 1968 byl kanovníkem Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi,[1] z toho dvanáct let byl jejím správcem. V roce 1980 se stal kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze[1] a od 1. května 1987 také jejím proboštem. Byl jedním ze spolupracovníků kardinála Tomáška. Od roku 1988 byl pražským světícím biskupem a titulárním biskupem novenským,[1] biskupské svěcení přijal 11. června 1988.[1] Od 26. září 1986 do 27. března 1991 byl generálním vikářem arcidiecéze,[1] po nástupu arcibiskupa Miloslava Vlka pak půl roku vykonával úřad generálního vikáře spolu s Antonínem Liškou. Byl prelátem Řádu svatého Lazara.[1] Biskupové jmenovaní v roce 1988 (Antonín Liška, Jan Lebeda, Ján Sokol) byli po mnoha letech první, na kterých se stát s církví shodl, a podle některých názorů (Jiří Zajíc) byli kompromisem mezi tím, co potřebovala církev, a tím, co ještě mohl připustit komunistický režim.

Stanislav Balík a Jiří Hanuš ho označili za opatrného, nijak zvlášť statečného, avšak nezlomeného.[2] Již od roku 1964 byl ovšem registrován u Státní bezpečnosti jako spolupracovník,[3] od roku 1977 jako agent s krycím jménem Spisovatel.[4]

Psal básnické sbírky, které většinou vyšly jako bibliofilské tisky, například sbírka Květen. Při jejich vydávání spolupracoval zejména s Aloisem Chválou a kladenským tiskařem Josefem Ciprou; tisky doprovázejí grafiky Arnošta Hrabala a Jaroslava Vodrážky.[1] Napsal básnické sbírky Rozdělov, Setkání a loučení, Kladno – Stará Boleslav.[1]

Byl ctitelem díla pražského biskupa Antonína Podlahy, v roce 1935 uspořádal sborník vzpomínek přátel a ctitelů Antonína Podlahy Sváteční člověk, v roce 1965 pod stejným názvem vydal Podlahův životopis, který sám napsal.[1]

Byl filosoficky založený a věnoval se historii umění a literatury. Publikoval řadu populárně vědeckých článků, převážně v Lidové demokracii. Pojilo ho přátelství s Josefem Bohuslavem Foersterem a byl s ním při jeho smrti.

V době komunistického režimu byl i šéfredaktorem Katolických novin.

Hrob na Aldašíně

Je pochován na hřbitově v Aldašíně u Kostelce nad Černými lesy.[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Lebeda na Wikimedia Commons

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Lebeda (kněz)
• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
• Svoboda Bohumil, Karel Otčenášek: Kniha o Janu Lebedovi, Vyšehrad, 2001, ISBN 80-7021-538-0.