Jan Janošík

Narodil se 26. června 1856 ve Vrbátkách u Prostějova.[3] Vystudoval olomoucké gymnázium a pražskou lékařskou fakultu,[3] kde byl 21. prosince 1882 promován na doktora medicíny.[4]

Od počátku ho zajímala anatomie. Během studia pomáhal jako demonstrátor profesoru Toldtovi. V roce 1883 absolvoval stáž v anatomickém ústavu ve Štrasburku u profesora Waldeyera.[3] Roku 1884 se habilitoval na soukromého docenta české lékařské fakulty.[5] V pedagogickém sboru této školy pak strávil následujících 42 let.[6] Počátkem ledna 1886 byl jmenován mimořádným profesorem histologie a embryologie.[7] V roce 1887 začal pracovat na zřízení histologického a embryologického ústavu.[3] V srpnu 1893 byl v těchto oborech jmenován řádným profesorem,[8] o rok později se navíc stal řádným profesorem anatomie.[9] Ve školním roce 1898/99, 1905/06 a 1913/14 zastával funkci děkana lékařské fakulty,[3] v červnu 1910 byl pro následující školní rok zvolen rektorem univerzity[10] (funkci převzal v listopadu).[11] Aktivní byl i mimo vysokou školu: Roku 1890 byl zvolen mimořádným členem České akademie, roku 1902 řádným členem, od roku 1904 sekretářem II. třídy (přírodovědné).[3] V roce 1894 se stal členem zkušební komise pro zkoušky učitelství volné kresbě na středních školách v Praze v oboru anatomie lidského těla.[12] Byl rovněž zkušebním komisařem[13] (později předsedou zkušební komise) pro učitelství tělocviku na středních školách[3] a pořádal v tomto oboru kurzy pro budoucí učitele.[14][15] Roku 1908 mu byl udělen Řád železné koruny III. třídy[3] (společně s ním ho v daném roce dostalo dalších 411 lidí, u příležitosti 60. výročí vlády císaře Františka Josefa).[16]

Janošík se zasloužil jako badatel, učitel a organizátor.[17] Při teoretickém výzkumu se soustředil na embryologii, zejména pokud jde o vývoj (ontogenezi i fylogenezi) vylučovací a trávicí soustavy u člověka a zvířat. V té době to byl ve vědeckých kruzích velmi oblíbený obor a badatelé občas docházeli paralelně ke stejným objevům. Janošík například v letech 1883-84 zkoumal vývoj ledvin u kuřete, ještěrky, sysla, prasete a člověka paralelně s maďarským lékařem Gézou Mihalkovicsem. Zajímal ho i vývoj pohlavních žláz, nadledvin a cév, zkoumal průtok krve ve slezině, objevil případy dělení neoplozených vajíček ve vaječníku. Sledoval i vliv chemických látek na živou tkáň a potvrdil, že i dobře konzervované preparáty nemusí svými vlastnostmi odpovídat čerstvě získaným živým tkáním.[3]

Jako pedagog zdůrazňoval nutnost teoretického studia normální anatomie pro správné pochopení patologických stavů.[3] Studenty nabádal k pečlivému pozorování[17] a kritickému myšlení, zdůrazňoval nutnost výzkumu živých tkání.[18] Vedl žáky k uvědomění, že anatomie je vědecký základ dalších lékařských studií.[3] Byl autorem první novodobé učebnice pro mediky v češtině — Histologie a mikroskopická anatomie, vydané roku 1892.[18] Za rozsáhlá díla Anatomie člověka a Anatomický atlas získal roku 1900 cenu od spolku Svatobor.[19] Byl druhým profesorem anatomie na obnovené české univerzitě[20] (po Václavu Steffalovi, 1841-1894).[21] Usiloval o rozvoj sportu a tělesné výchovy,[22] a to jako lektor kurzů pro budoucí učitele[14] a zkušební komisař.[13][15] Vzdělával dvě generace lékařů.[6]

Byl pokládán za zakladatele české vědecké normální anatomie. Navázal na činnost Václava Staňka (1804-1871), tvůrce českého anatomického názvosloví, a Václava Steffala, prvního profesora v tomto oboru na obnovené české univerzitě.[21] Vybudoval histologicko-embryologický a anatomický ústav[6] a se svými spolupracovníky shromáždil rozsáhlé anatomické, embryologické a hygienické sbírky.[23] Soustředil kolem sebe řadu vědeckých pracovníků,[3] jako byli např. Jan Deyl, Václav Matys, Antonín Ostrčil, Josef Znojemský, Julius Petřivalský, Jan Jesenský a Otakar Lešer.[21] Jeho nejbližšími nástupci se stali Karel Weigner v Praze a Otomar Völker v Brně.[21]

Byl pokládán za jednoho z čelných představitelů české vědy, známého i v zahraničí.[24] Jeho články obohatily českou vědeckou literaturu v oblasti embryologie a seznámily cizinu s výsledky českého výzkumu.[25] Získal si respekt studentů a jeho životní jubilea (60., 70.) byla připomínána v odborném i denním tisku.[3][6][22] Jako moravskému rodáku mu u příležitosti 70. narozenin uspořádala oslavu i Moravsko-slezská beseda v Praze, přičemž se účastnil i jeho první žák, vládní rada MUDr. František Kulhavý.[26] Obec Vrbátky mu udělila čestné občanství.[27]

Zemřel 8. května 1927[23] v Praze na srdeční onemocnění.[2]

Byl autorem řady odborných článků v češtině, němčině a francouzštině[17] (jejich seznam je uveden v medailonu k jeho 60. narozeninám v Časopise českých lékařů z 24. června 1916).[3] Knižně vyšly mj. tyto jeho publikace:[28]

• O tvoření se kosti (1889)
• Histologie a mikroskopická anatomie (1892), ilustroval Josef Rejsek
• Atrofie folikulů a zvláštní chování se buňky vaječné (1893)
• Anatomický atlas ke studiu a praktické potřebě (na pokračování, případně s reedicemi 1897-1904)
• Anatomie člověka (1901, s reedicemi)
• Vývoj sleziny (1916)

Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou JJ.[29]

12. srpna 1884 se v pražském kostele sv. Štěpána oženil s Josefou Pecharovou (4.2.1861- 7.9.1939), dcerou rolníka z Třebenic v tehdejším hejtmanství Smíchov.[30] V květnu 1910 koupili za 130 000 korun dům se zahradou v Praze-Novém Městě čp. 524 (dnešní Ječná 524/14).[31] Děti neměli.[32]