Jindřich II. Dolnobavorský

Jindřich byl prvorozeným[1] synem vévody Štěpána a Judity, dcery Bolka Svídnického. Po otcově smrti roku 1310 se Jindřich stal svěřencem Ludvíka Bavora, který mu zajistil sňatek s Markétou, dcerou svého tehdejšího spojence Jana Lucemburského. Dohoda byla zlistiněna 12. srpna 1322 v Praze.[2] Po manželském konfliktu krále Jana s manželkou Eliškou bylo děvčátko ještě téhož roku odvezeno na Jindřichův dvůr v Landshutu.[3] Tam ji následovala i těhotná a zavržená matka.

V exilu a bez svých důchodů zůstala královna Eliška v Bavorsku až do roku 1325, kdy se i s Markétou vrátila zpět do Čech, kde dívka pobyla další tři roky a poté se vydala za Jindřichem.

Svatba Markéty a Jindřicha se uskutečnila až 12. února či 12. srpna 1328 ve Straubingu a Jindřich dal tchánovi k dispozici panství Burghausen, Kufstein a Kitzbühel jako výchozí bod pro výpravy do Tyrolska, Korutan a Itálie.[5] Rok po svatbě se novomanželům narodil syn Jan a o další rok později syn Jindřich, který zemřel v útlém dětství. Vévoda ručil na smlouvách o sňatku svého švagra Jana Jindřicha a Markéty Pyskaté. Měl spory se svými příbuznými o majetek a celý život byl věrným lucemburským spojencem. Zemřel 1. září 1339 na malomocenství[6] a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Seligenthal.[7]

20. prosince 1340 jej předčasně následoval do hrobu i jedenáctiletý syn Jan,[8] údajně dle dobových drbů otrávený[2] svým tchánem[9] Ludvíkem Bavorem. Protože zemřel bez potomků, bylo po jeho smrti snadné spojit Horní a Dolní Bavorsko v jeden celek pod vládou císaře Ludvíka.[6]

Vdova Markéta se měla stát manželkou polského krále Kazimíra III. Zemřela těsně před svatbou v červenci 1341.