Jan Chmelař

Jan Chmelař (31. ledna 1931, Kletečná5. ledna 2011, Praha-Řepy), římskokatolický kněz, byl politický vězeň komunistického režimu. V závěru života byl v letech 19992011 farním vikářem v České Lípě.

Reverendus Dominus
Jan Chmelař
diecézní kněz
R.D. Jan Chmelař při mši svaté
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Znak
Zasvěcený život
Institutpremonstráti (terciář)
Svěcení
Jáhenské svěcení7. srpna 1993
světitel Josef Koukl
Kněžské svěcení31. července 1999
světitel Josef Koukl
Osobní údaje
Datum narození31. ledna 1931
Místo narozeníKletečná, Československo Československo
Datum úmrtí5. ledna 2011
(ve věku 79 let)
Místo úmrtíPraha, Česko Česko
Místo pohřbeníhřbitov Zákupy
50°40′58″ s. š., 14°38′46″ v. d.
Národnostčeská
Povolánířímskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v Kletečné na Vysočině. Od základní školy byl v kontaktu s pozdějším želivským opatem Bohumilem Vítem Tajovským, který jej vyučoval náboženství. Na jeho popud v roce 1949 ukončil studia na gymnáziu a vstoupil do premonstrátského řádu (při obláčce 29. září 1949 přijal řeholní jméno Stanislav Kostka). K vykonání noviciátu byl poslán do kláštera v Nové Říši na Moravě. Zde také prožil zábor klášterů (Akce K). Následně byl se spolubratry internován v Broumově.[1] Z internace byl propuštěn v létě roku 1951.

V letech 19511952 pracoval jako dělník,[1] rok poté absolvoval kurz pro rentgenové laboranty[2] a začal pracovat v nemocnici v Brezně na Slovensku. V letech 19531955 absolvoval vojenskou prezenční službu. Po jejím skončení začal pracovat v nemocnici v Jihlavě (zde navázal kontakty s pozdějším knězem Ladislavem Kubíčkem, které trvaly až do Kubíčkovy smrti v r. 2004). V roce 1958 byl zatčen a odsouzen za „podvracení republiky a spolčování za tím účelem“ (jako „spolčování“ byla hodnocena jeho příslušnost k premonstrátskému řádu) ve skupinovém procesu Voves a spol.[3][pozn 1] V roce 1959 byl tři měsíce před vypršením ročního trestu propuštěn s podmínkou na osm let.[2]

Po propuštění z vězení nějaký čas pracoval jako stavební dělník. Později získal místo rentgenového laboranta v nemocnici v České Lípě.[2] Česká Lípa byla pro něj tehdy zcela neznámým prostředím,[2] ale mohl zde alespoň uplatnit své vzdělání. Mezitím vypršela doba jeho časných řeholních slibů a navíc ztratil možnost kontaktu se spolubratry. V roce 1966 se oženil. Jeho manželka pracovala jako chemická laborantka ve vodárně. Měli spolu dvě děti – dceru a syna, který ve 22 letech tragicky zahynul.[1][4] Své manželství později hodnotil také jako přípravu na budoucí praktickou pastoraci, neboť měl možnost osobně zažít radosti i starosti "obyčejného" manžela a otce rodiny.[1][2]

V nemocnici pracoval Jan Chmelař až do odchodu do důchodu. Po roce 1990 dálkově studoval teologii na KTF UK a 7. srpna 1993[2] byl vysvěcen na trvalého jáhna a začal se podílet na pastorační službě v České Lípě. V roce 1998 ovdověl, a poměrně záhy na popud některých kněží požádal biskupa Josefa Koukla o vysvěcení na kněze.[2] O to, aby se stal knězem, a pokud možno se vrátil do premonstrátského řádu, jej žádala i jeho manželka před svou smrtí.[1] V lednu 1999 se u něj projevila rakovina tlustého střeva. Po operaci a další nutné rekonvalescenci jej biskup Koukl 31. července 1999 vysvětil v basilice Všech svatých v České Lípě na kněze. Na druhý den slavil Jan Chmelař v témže kostele primiční Mši svatou.

Po vysvěcení měl být původně ustanoven na poutní místo ve Filipově u Rumburka,[2] ze zdravotních důvodů se jej biskup Koukl rozhodl ponechat v České Lípě, kde byl ustanoven jako farní vikář[5] a působil zde celý zbytek života. Dojížděl sloužit bohoslužby také do Dubé, Volfartic a Zákup. Přispíval do diecézního časopisu Zdislava, v jejíž redakční radě také působil. Po několik let v něm vedl rubriku recenzí nových knih, občas přispíval také články na jiná témata. Vedení knižní rubriky se vzdal na jaře roku 2004. S knižní rubrikou se rozloučil svérázným článkem, zakončeným slovy "vzpomínejte na mě v dobrém".[6] Ač se snažil o návrat do premonstrátského řádu, nebylo mu to umožněno. Stal se proto alespoň premonstrátským terciářem (terciářské jméno si vzal podle opata TajovskéhoVít). S želivskými premonstráty udržoval časté kontakty až do své smrti. I jako kněz zůstával bydlet v panelovém bytě na českolipském sídlišti Sever, odkud denně docházel na faru v centru města. Vedle aktivní pastorace zde vypomáhal s matrikami a dalším vedením farní agendy. Velmi pečlivě si také připravoval (písemně) promluvy ke Mším svatým. Tyto předpřipravené promluvy měl obvykle i opatřeny v poznámce zdroji z nichž čerpal.

V roce 2009 začal trpět vleklými zdravotními komplikacemi a často býval hospitalizován. Přesto pokud mu to zdraví dovolovalo, sloužil bohoslužby a zpovídal. Musela mu být amputována větší část pravé nohy. Od roku 2010 pobýval střídavě v Kněžském domově ve Staré Boleslavi a u sester boromejek v Praze-Řepích. Zde také dopoledne 5. ledna 2011 zemřel.

Pohřební Mše svatá se konala v basilice Všech svatých v České Lípě 15. ledna 2011. Hlavním celebrantem byl litoměřický biskup, Mons. Jan Baxant, s nímž koncelebrovalo 16 kněží a u oltáře asistovali čtyři jáhnové. Želivské premonstráty na pohřbu zastupoval tehdejší převor kanonie, P. Jindřich Zdík Zdeněk Charouz. Po pohřebních obřadech byl P. Chmelař pohřben na městském hřbitově u děkanského kostela v Zákupech. Hrob se nachází přímo naproti vchodu do tohoto kostela.

Hrob P. Chmelaře v Zákupech.

Odkazy

Poznámky

  1. Skupina byla pojmenována podle své "vedoucí osobnosti", strahovského premonstráta Josefa Arnošta Vovse, O.Praem., který působil až do svého zatčení v roce 1958 v řádové farnosti strahovských premonstrátů na "Andělce" v Praze-Střešovicích. To, že Jan Chmelař tou dobou pracoval v Jihlavě, Praze značně vzdálen, jen dokresluje absurditu toho, z čeho byl obviněn. Chmelař byl navíc premonstrátem želivským a nikoliv strahovským. Patřil tedy sice do stejného řádu, jako Voves, ale do zcela jiné kanonie.

Reference

  1. Rádio Proglas, Studio Štěpán, Litoměřice: Rozhovor s P. Janem Chmelařem (vysíláno dne 10. ledna 2007)
  2. R.D. Michal Podzimek: Rozhovor: Jan Chmelař, in: Zdislava, měsíčník litoměřické diecéze 7-8/1999
  3. Ústav pro studium totalitních režimů: Statistiky a seznamy: Věznění řeholníci v Českých zemích 1948-1968 (dostupné online)
  4. Zemřel R. D. Jan Chmelař, Církev.cz, 6. 1. 2011
  5. viz http://www.josefhurt.cz/files/frmost/knezi_2006_LTM-tab.pdf Archivováno 26. 11. 2016 na Wayback Machine
  6. R.D. Jan Chmelař: Přečtěte si, in Zdislava 4/2004, str. 14 (dostupné online)

Literatura

  • PIKL, N. V.: Katalog členů premonstrátského kláštera v Želivě, Želiv, 1977, nepublikovaný tisk
  • VLČEK V. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964. Olomouc : Matice cyrilometodějská, 2004. 597 s. ISBN 80-7266-179-5.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.