Jan Balabán

Jan Balabán (29. ledna 1961 Šumperk – 23. dubna 2010[1]) byl český prozaik, výtvarný kritik, publicista a překladatel. Jeho bratr je akademický malíř Daniel Balabán.

Mgr. Jan Balabán
Jan Balabán na křtu sbírky Petra Hrušky,
Ostrava, prosinec 2007
Narození29. ledna 1961
Šumperk, Československo Československo
Úmrtí23. dubna 2010 (ve věku 49 let)
Ostrava, Česko Česko
Místo pohřbeníhřbitov ve Sněžném
Povoláníjazykovědec, spisovatel, překladatel, novinář, scenárista a kritik umění
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Palackého
OceněníLitera za prózu (2005)
Magnesia Litera Kniha roku (2011)
Příbuzní
VlivyWilliam Faulkner
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Od jednoho roku věku žil v Ostravě. Vystudoval obor čeština – angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po ukončení studia pracoval jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, později se živil jako překladatel na volné noze (do češtiny převedl mimo jiné tituly H. P. Lovecrafta a T. Eagletona). Od roku 2007 pravidelně přispíval do časopisu Respekt. Uváděl řadu výstav výtvarníků v regionu Frýdek-Místek, Hlučín, Ostrava, Olomouc. Napsal úvodní texty do katalogů výstav.

Byl dvakrát ženatý (podruhé s Petrou Sasínovou), měl dvě děti.

Pojilo jej úzké přátelství s ostravským básníkem Petrem Hruškou. Jejich přátelství se promítalo i do literární roviny, protože si vzájemně byli prvními čtenáři a kritiky svých textů.[2]

V roce 2011 vyšla k Balabánovým nedožitým padesátinám kniha vzpomínek jeho přátel Honzo, ahoj! Setkání s Janem Balabánem. Knihu uspořádala Daniela Iwashita s Michalem Plzákem. V témže roce o Janu Balabánovi vznikl v režii Petry Všelichové televizní dokument.[3]

Dílo

Nejčastějším Balabánovým žánrem je existenciální povídka zachycující její hrdiny v životní krizi. Jeho tvorba se vyznačuje vážným tónem a smutnou až ponurou atmosférou, s níž pojednává tragiku a bolestnost individuálních osudů nejrůznějším způsobem „poničených, bloudících lidí, odcizených světu i sobě samým“.[4] Byla ovlivněna specifickým prostředím Ostravy i křesťanstvím, konkrétně prostředím Českobratrské církve evangelické.[5]

Próza

Ocenění

Kniha povídek Možná že odcházíme byla v anketě Lidových novin vyhlášena Knihou roku 2004 a získala Magnesii Literu 2005 za prózu a nominaci na Státní cenu za literaturu 2004.

V roce 2010 byl jeho román Zeptej se táty oceněn v anketě Lidových novin jako Kniha roku.[6] Za tento román získal posmrtně také ocenění Magnesia Litera 2011 – Kniha roku.[7]

Texty o výtvarném umění (výběr)
  • 1990 Přirození
  • 1992 Daniel Balabán
  • 1993 Jakub a anděl (et al., kolektivní katalog)
  • 1993 Jiří Sozanský: Téma Bible
  • 1994 Vladimír Novák: Zjevení Svaténo Jana
  • 1994 Miroslav Šnajdr ml.
  • 1994 Jürgen Brodwolf: Figurenzeichen
  • 1995 Michal Matzenauer: Zmatení jazyků, Tajemství textu
  • 1995 Vojtěch Adamec: Deset zastavení
  • 1996 Eduard Halberštát: Hasičské družstvo etc. (Obrazy, kresba, grafika)
  • 1997 Pavel Šmíd. Zahradníkův rok. Obrazy a koláže (z roku 1997)
  • 1997 Zdeněk Janošec Benda: Pavilon neklidu (Obrazy)
  • 1998 Marius Kotrba
  • 2000 Monogramista T. D: Tédéčko 2000
  • 2001 Miroslav Šnajdr ml.: Práce z let 1973–2000 (Napsali o autorově tvorbě, 1996)
  • 2002 Miroslav Šnajdr ml.
  • 2008 Jindřich Štreit. Vítkovice, 120 s., (s J. Světlíkem), KANT Praha 2008, ISBN 978-80-86970-82-0

Odkazy

Reference
  1. Zemřel spisovatel Jan Balabán, znalec lidských smutků, Aktuálně.cz, 23. 4. 2010
  2. Na konec světa to ještě nevypadá
  3. ČT nabídne netradiční portrét Jana Balabána. Ct24.ceskatelevize.cz [online]. 2011, 20. 12. 2011 [cit. 2020-08-06]. Dostupné z: ČT nabídne netradiční portrét Jana Balabána
  4. http://www.janbalaban.cz/biografie-4.html
  5. Motiv víry v díle Jana Balabána
  6. Knihou roku 2010 se stal román Jana Balabána Zeptej se táty
  7. Jan Balabán posmrtně ovládl cenu Magnesia Litera

Literatura
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 63–64, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.