Petr Motýl

Vystudoval Pedagogickou fakultu, obor český jazyk – dějepis, v Ostravě[2]. Po absolutoriu se v r. 1989 přestěhoval do Prahy, na ubytovnu podniku Stavby silnic a železnic, kde pracoval jako vrátný. Poté bydlel do roku 2004 ve Zbuzanech u Prahy. Prošel řadou zaměstnání, byl topič, vrátný, prodavač v knihkupectví, poštovní doručovatel, nakonec zakotvil na osm let u geologických firem jako čerpač-hlídač vrtů, z čehož šest let strávil na pracovišti v Kostelci u Heřmanova Městce. Od roku 2004 bydlel v Praze na Smíchově. V roce 2006 byl zaměstnaný na hřbitově v Praze Břevnově. Poté pracoval například jako kustod v Národní galerii nebo jako noční hlídač na nejmenovaném ministerstvu. V současné době žije v Praze Radlicích.

V poezii začal wernischovsky laděnou sbírkou Ten veliký kamenný dům tam daleko, daleko v horách. Od její lyričnosti se poté odklání a v polovině devadesátých let je jeho poetika spjata s drsným prostředím průmyslového Ostravska, nejvýrazněji toto jeho tvůrčí období představuje sbírka Šílený Fridrich, v níž autor pracuje nejen s civilními, ale i s mytickými motivy.

Prožitou galerii obyvatel jedné dělnické ubytovny vytvořil ve sbírce Lahve z ubytovny, místopisem obyvatel jednoho městečka, ovšem s obecným přesahem je sbírka Městečko pod lesy[3].

Konkrétnost a lyrismus se jako dva základní póly autorovy poezie prolínají ve sbírkách jako Maják na konci světa nebo Dva ořechy/10 000 piv [4].

Kontinuální součástí Motýlova díla je svět hospod, na toto téma se soustředil ve sbírce 2 000 000 piv.

V poezii Petra Motýla se snoubí tradice Skupiny 42 i s jejím přihlášením se k básníkům jako Carl Sandburg nebo Edgar Lee Masters s českou lyričností v tradici Jaroslava Seiferta, Melancholických procházek Ivana Blatného či Zimohrádku Ivana Wernische.

V prozaických textech Spratek a krásná Danuše a Doktor Pilka si kope hrob, které byly napsány v devadesátých letech dvacátého století, je autor hravý a rozvíjí svůj svébytný humor. Poetičtější jsou kratší prózy zařazené do knížky Petrolej na odvrácené straně Měsíce.

Vzpomínky na dětství, které autor pojal jako oázu bezpečí a harmonie, jsou tématem prózy Každý svojí rybičkou.

Drsným příběhem feťáka je titul Perníková chaloupka, jako jejíž spoluautor je uveden Roman Pecha, v mládí vařič pervitinu, jehož životní příběh knížka popisuje[5].

Tématem prózy Kosí srdce je magická Praha. Vzpomínky na zaměstnání hrobníka a zahradníka na břevnovském hřbitově zpracoval v rozsáhlém románu Šatna a klášter vydaném v roce 2021.[6]

Divadelní hra Poklad na blatech, jediná doposud vydaná, na půdorysu detektivního příběhu vyvolává atmosféru lidmi téměř opuštěného místa v Sudetech.

• Modrý květ 1994–1995
• Sojky v hlavě 1996–1997
• Čmelák a svět – od roku 2001 do roku 2005 tištěná podoba, od roku 2005 pouze na internetu, činnost ukončena 2009