Jakub Husník

Perokresba Jakuba Husníka z roku 1862

Jakub Husník: Čtení novin

Fotografie profesora Husníka v oddělení tisku Národního technického muzea v Praze

Husník pocházel z deseti dětí Vavřince Husníka (1805–1873), lesníka na panství lobkovickém a později konopištském. Mládí strávil v obci Vejprnice u Plzně. Nižší piaristické gymnázium v Praze začal Husník studovat, ačkoliv zpočátku neuměl ani slovo německy. Již zde se projevila jeho příznačná píle. Po vyšší reálné škole, opět německé, studoval v letech 1855–1859 malířskou Akademii,[4] kde se setkal s Karlem Klíčem, pozdějším vynálezcem hlubotisku. Husník studoval šestnáct měsíců také malířství v Antverpách. Po návratu z ciziny bydlel v Benešově a jezdil ke svému strýci na faru do Uhříněvsi.[4]

V kostelech v nedalekých Kolovratech a Karlovicích maloval v roce 1861 obrazy na oltáře. V roce 1863 byl jmenován učitelem kreslení na reálném gymnáziu v Táboře, kde také učil těsnopis. Podílel se i na výzdobě ambitů v Klokotech u Tábora.[4] Ústup daguerrotypie v 60. letech 19. století a zavedení tzv. mokrého procesu ve fotografii sledoval Husník velmi pozorně. Při nesčetných pokusech našel pomocníka v táborském lékaři Schwarzovi. V roce 1863 přišel s prvním vynálezem – dvoutónovými fotografiemi.

Husník opakoval všechny pokusy prováděné předtím Pontonem, Talbotem (talbotypie), Poitevinem (uhlotisk) a dalšími s dvojchromanem draselným za působením světla. Zdokonalil způsob reprodukování fotografických obrazů – fotolitografii. Husník postupně vylepšil svůj vynález, takže v roce 1868 byl schopen docílit 600 otisků z jednoho kamene. Pokračoval v dalších úpravách: kámen nahradil skleněnou deskou a použitím glycerinu snížil potřebu navlhčování želatinové vrstvy. Ještě téhož roku dosáhl 1500 otisků z jedné desky.[4]

Ve stejné době se stejným problémem, a to úspěšně, zabýval i mnichovský dvorní fotograf Joseph Albert. Po uveřejnění informace o Husníkovi v příloze časopisu Photographische Mitteilungen nedala odezva na sebe dlouho čekat. V lednu 1869 podepsal Husník s Josephem Albertem smlouvu o přenechání želatinofotolitografie k libovolnému užití za pětiprocentní zisk získaný prodejem podle Husníkova způsobu nad 20 000 zlatých rakouské měny. Husník se rozhodl velmi správně – vybavené tiskárně Josepha Alberta nebyl počtem ani kvalitou reprodukcí schopen konkurovat. Smlouva však na delší čas zabránila poznat pravého vynálezce, jelikož se Husník zavázal zachovat o vynálezu mlčení. Ve světě se proto mluvilo o albertotypii.[4] Husníkova metoda se nicméně prosadila především pod názvem světlotisk [5].

Až při soudním procesu A. Markla, který vydal v roce 1870 příručku, v níž byl popsán způsob reprodukování Albertovou metodou, vyšel najevo i Husníkův podíl na vynálezu. Uznal jej i německý tisk. V roce 1873 se Husník i s rodinou ocitl ve Vídni. Pracoval ve státní tiskárně, kde s pomocí K. Klíče zaváděl tisk cenných papírů. V říjnu 1875 spolu získali patent na tisk cenných papírů. Husníkovy otisky byly tak dokonalé, že známý rytec A. Lepère nedokázal poznat svůj originál od kopií.[4]

V roce 1876 byl jmenován profesorem kreslení na reálném gymnáziu v Praze. V roce 1879 založil Husník v Praze zinkografickou dílnu a fotografický ateliér. Začal vyrábět fotolitografický přetiskový papír a získal na něj i říšskoněmecký patent. V roce 1887 obdržel také patent na klihotypii.[4]

Po odchodu do výslužby v roce 1888 založil Husník se svým zetěm A. Häuslerem firmu, v níž se mu podařilo výrobně propracovat další svůj vynález – tisk vodoznaků. Zásluhou jeho syna Jaroslava získala firma dobrou pověst i ve výrobě a dodávání trojbarvotiskových štočků na objednávku. Od roku 1900 sídlila v novostavbě na Žižkově v Husinecké ulici. Svůj talent však uplatnil i v jiném oboru. V roce 1869 přenechal za honorář pěti šicích strojů americké firmě Wheeler a Wilson zařízení nazvané kličkař, které mělo zamezit trhání nití. Spolupracoval i s Ludvíkem Očenáškem, rovněž vynálezcem v mnoha oborech, na dalších zdokonaleních šicích strojů.

S manželkou Marií, rozenou Šteklovou[6] (1847-1867) měl tři děti - syna Jaroslava[7] (1871-1912) a dcery Marii (provdaná Häuslerová, 1867-??) a Emilii (provdaná Pichová, 1877-??). Rodina bydlela na Královských Vinohradech, později na Žižkově.[8] Roku 1881 působil jako učitel na gymnáziu ve Spálené ulici.[9]

Syn Jaroslav[10], který byl společníkem firmy Husník a Häusler předčasně ve 41 letech zemřel. Dcera Marie byla provdána za společníka téže firmy Artura Häuslera.[11]

Jakub Husník zemřel na chřipku na Žižkově roku 1916, pochován byl na Olšanských hřbitovech.[2]

• Rudolf Skopec: Jakub Husník : Životopisná studie, Praha : Národní technické muzeum, 1952
• Robert Fikari: Přehled grafických technik. Práce, Vydavatelstvo ROH, 1955

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakub Husník na Wikimedia Commons
• Jakub Husník v informačním systému abART
• Třípól: Světlotisk Jakuba Husníka. Bohumil Tesařík, 10.05.2016.