Jacques Charles François Sturm

Jacques Charles François Sturm (29. září 1803, Ženeva – 15. prosinec 1855, Paříž) byl francouzský matematik, ‎jehož rodina pochází z alsaského Štrasburku.

Jacques Charles François Sturm
Narození29. září 1803
Ženeva
Úmrtí15. prosince 1855 (ve věku 52 let) nebo 18. prosince 1855 (ve věku 52 let)
Paříž
Alma materÉcole polytechnique
Povolánímatematik, fyzik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléÉcole polytechnique (od 1840)
Pařížská univerzita
OceněníVelká cena matematických věd (1834)
Copleyho medaile (1840)
důstojník Řádu čestné legie
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Společně s Josephem Liouvillem je objevitelem takzvané Sturmovy–Liouvilleovy teorie, která se využívá při řešení určitých typů integrálních rovnic. Je rovněž autorem Sturmova teorému. Společně s Jean-Danielem Colladonem provedl první experimentální odhad rychlosti zvuku ve vodě. Je nositelem Copleyho medaile za rok 1840 a rovněž jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno je zapsáno na Eiffelově věži v Paříži.

Život a dílo

Narodil se v Ženevě, která byla v té době součástí První Francouzské republiky, jako nejstarší ze čtyř dětí. Rodina jeho otce, učitele matematiky Jean-Henriho Sturma emigrovala do Švýcarska ze Štrasburku někdy kolem roku 1760.[1] Jako student nejstarší ženevské střední školy Collège de Genève (dnes Collège Calvin) začal objevovat kouzlo matematiky zejména ‎‎aritmetiku. V roce 1818 začal navštěvovat přednášky na ženevské akademii. Poté, co jeho otec roku 1819 zemřel, musel začít dávat hodiny dětem z bohatých rodin, aby finančně podpořil vlastní rodinu. V roce 1823 se stal domácím učitelem syna Madame de Staël.[1]

Koncem roku 1823 pobýval jako domácí učitel s rodinou Madame de Staël půl roku v Paříži, kde se seznámil mimo jiné s Françoisem Aragem. Spolu se svým spolužákem Jean-Danielem Colladonem pak roku 1825 odjel do Paříže, kde navštěvovali přednášky z matematiky a fyziky a pokračovali ve svých pokusech se stlačitelností vody.[1] V roce 1826 ‎pomohl právě s kolegou Colladonem ‎provést první experimentální stanovení rychlosti zvuku ‎ve vodě.[1]

Roku 1829 objevil Sturmův teorém, který pojednává o hledání reálných kořenů funkcí.[2]

Sturm měl prospěch z Červencové revoluce v roce 1830, neboť jeho protestantská víra přestala být překážkou v získání místa na veřejných středních školách. Koncem roku 1830 tak byl jmenován profesorem speciální matematiky na gymnáziu Rollin (dnes Collège-lycée Jacques-Decour) a v roce 1833 získal francouzské občanství, jež ztratil s pádem Helvétské republiky.[1]

V roce 1836 byl zvolen za člena Francouzské akademie věd, kde nahradil zesnulého André-Marieho Ampèra. Roku 1838 začal přednášet na pařížské École polytechnique a v roce 1840 se zde stal profesorem. V tomtéž roce byl po smrti Siméona Denise Poissona jmenován profesorem teoretické mechaniky na Fakultě věd pařížské Sorbonny. Jeho práce Přednášky o analýze (1857–1863) a Přednášky o mechanice (1861) byly publikovány po jeho smrti a dočkaly se několika dalších vydání.

V roce 1851 začalo jeho zdraví selhávat. Během své dlouhé nemoci se ještě na nějakou dobu navrátil k přednáškám, ale roku 1855 zemřel.[1]

Je po něm pojmenován asteroid 31043 Sturm.[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacques Charles François Sturm na anglické Wikipedii.

  1. mathshistory.st-andrews.ac.uk
  2. Viz:
    • STURM, Ch. Analyse d'un mémoire sur la résolution des équations numériques. Bulletin Universel: 1er Section: Bulletin des Sciences Mathématiques, Physiques et Chimiques. 1829, s. 419–422. Dostupné online. (francouzsky)
    • Viz též poznámku na str. 318 v: STURM. Extrait d'un mémoire sur l'intégration d'un système d'équations différentielles linéaires. Bulletin Universel: 1er Section: Bulletin des Sciences Mathématiques, Physiques et Chimiques. 1829, s. 313–322. Dostupné online. (francouzsky)
    • STURM, C. Mémoire sur la résolution des équations numériques. Mémoires Présentés par Divers Savans a l'Académie Royale des Sciences de l'Institut de France. 1835, s. 273–318. Dostupné online. (francouzsky)
  3. SCHMADEL, Lutz D.; INTERNATIONAL ASTRONOMICAL UNION. Dictionary of minor planet names. Berlin; New York: Springer-Verlag, 2003. Dostupné online. ISBN 978-3-540-00238-3. S. 889. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.