Jan Kupecký

Jako mnozí tehdejší obyvatelé Českého království, byl synem protestantů (Českých bratrů). Otec byl tkadlec, oba rodiče pocházeli z Mladé Boleslavi a rodina uprchla před náboženskou perzekucí do Horních Uher. Místo jeho narození není přesně doloženo. Někdy se uvádí Pezinok, v němž se jeho rodiče usadili po odchodu z Čech. Nelze to potvrdit, protože matriky místní fary byly zničeny při požáru v roce 1832.[1] Podle jiných pramenů se mohl narodit v Praze ještě před emigrací.[2][3] On sám se ke svému českému původu hlásil a ke jménu připojoval přídomek Bohemus.[4]

V patnácti letech se Kupecký začal učit u švýcarského malíře Benedikta Klause, který pracoval při rekonstrukci zámku v Holíči, a později s ním odešel do Vídně.[5][3] Ve svých dvaceti letech Kupecký odešel za dalším vzděláním do Itálie. Přes krátký pobyt v Benátkách se dostal do Říma. Zpočátku žil v nuzných poměrech, ale pomocí přátel se mu podařilo získat práci v malířské dílně. Při tom studoval díla slavných italských malířů a zdokonaloval svou techniku. Postupně si našel svůj vlastní malířský styl a začal se uplatňovat jako malíř portrétů. V Římě mu pomohl proslavit se Aleksander Benedykt Sobieski, syn polského krále Jana III. Sobieského.[1] O jeho italských dílech ovšem víme velice málo. Z tohoto období pochází např. Portrét M. Kreisingera v Národní galerii nebo Autoportrét v galerii Uffizi ve Florencii.[5]

V roce 1707 po více než dvacetiletém pobytu Kupecký opustil Itálii a usadil se ve Vídni. Jeho portrétní umění si brzy získalo mnoho obdivovatelů a přineslo mu zakázky od příslušníků vídeňského dvora. Namaloval řadu reprezentativních portrétů členů královské dynastie (prince Evžena Savojského), různých aristokratů a v Karlových Varech dokonce ruského cara Petra I. Bohatou sérii doplňují obrazy jeho rodiny, přátel a autoportréty nebo portréty neznámých osob. Jeho obrazy z tohoto období jsou barevně rozmanitější, dekorativně okázalejší, ale zachovaly si věcnost a cit pro míru. Příkladem je Podobizna malíře miniatur K. Bruniho nebo Autoportrét z Národní galerie či Podobizna umělcovy rodiny v Muzeu krásných umění v Budapešti.[5] Ve Vídni se Kupecký věnoval také grafické tvorbě, o čemž svědčí dochované rytiny s portréty a žánrovými náměty.[1]

V roce 1709 se oženil se Zuzanou Klausovou, dcerou svého prvního učitele. Narodily se jim dvě děti: Franziska zemřela ve věku tří let na zápal plic a Christoph Johann zemřel jako sedmnáctiletý na neštovice.[1] Manželství nebylo šťastné také kvůli Zuzaniným nevěrám.[3]

Po svém návratu do Vídně navštívil Kupecký několikrát také česká města. V roce 1712 portrétoval v Karlových Varech ruského cara Petra I., jeho pobyt v Praze je doložen Podobiznou Paní Schreyvoglové a dívčím portrétem Hedviky Františky Wussinové z r. 1716,[5] ta pocházela z rodiny pražských malířů a mědirytců.[6] Při svém pobytu v Praze spolupracoval s Petrem Brandlem, což se projevilo na plátnech Alegorie malířství a Alegorie sochařství.[3][1]

Roku 1723 odešel Kupecký se svou rodinou do Norimberka. Jednak měl obavy z možné perzekuce kvůli svému evangelickému smýšlení, a také měl sjednány významné zakázky pro vévodu z Gothy a mohučského kurfiřta. Vytvořil tam také portréty šlechty a měšťanů. Jeho díla z tohoto období jsou ovlivněna holandskou malbou. Mají temnější kolorit a působí prostě, intimně a neokázale. Mezi nejkrásnější díla patří jeho autoportréty, Podobizna Michaela Kreisingera ve stáří, Portrét Johanna Michaela von Gotter, jeho manželky Ludmily, rozené Hoppeové, a jejich syna z let 1725–1727.[7] Na některých dalších obrazech je patrný podíl pomocníků a spolupracovníků, kteří působili v jeho dílně.[3][5]

Poslední roky života byly poznamenány předčasnou smrtí syna a dnou, která ho často omezovala v malování. Melancholii přenesl i do některých obrazů. Na svém posledním autoportrétu se ztvárnil jako nemocný, zatrpklý muž. Jan Kupecký zemřel 16. července 1740 a byl pohřben v norimberském kostele sv. Jana, stejně jako Albrecht Dürer dvě století před ním.

• Portrét muže (autoportrét), jako obraz Kupeckého datováno okolo roku 1700, s velkou pravděpodobností obraz F. A. Palka z 40. let 18. století
• Portrét malíře miniatur Karla Bruniho, 1709
• Portrét mladé Polky, 1710
• Portrét Hedviky Františky Wussinové, 1716
• Podobizna paní Schreyvogelové, Obrazárna Pražského hradu
• Podobizna Johanna Friedricha Sicharta von Sichartshofen, Obrazárna Pražského hradu
• Portrét neznámého šlechtice (1730), Galerie Anagoria, Jekatěrinburg

• 
  Portrét muže (Autoportrét) (asi 1709)
• 
  Aleksandr Benedykt Sobieski (asi 1690)
• 
  Autoportrét s náčrtem portrétu prince Evžena Savojského (1709)
• 
  Rodinný portrét (mezi 1709-1720)
• 
  Autoportrét s rodinou (kolem 1718-1719)
• 
  Německý malíř David Hoyer (1667-1720) (před 1720)
• 
  Autoportrét s šachovnicí (1720)
• 
  Fridrich Kristian Braniborsko-Bayreuthský (kolem 1720)
• 
  Císař Karel VI. (kolem 1720)
• 
  Alžběta Kristina, manželka císaře Karla VI.
• 
  Pedro Vicente Garcia Álvarez z Toleda a Portugalska, hrabě z Oropesy (asi 1721)
• 
  Johann Michael von Gotter, malířův rádce (kolem 1729)
• 
  Neznámý muž v turbanu (1730)
• 
  Flétnista Josef Lemberger (30. léta)
• 
  Autoportrét se synem (30. léta)