Izajáš

Byl synem blíže neznámého Amóse (nezaměňovat s prorokem Ámosem), který byl podle rabínské tradice z královského rodu. Za ženu si vzal „prorokyni“[2] – není jasné, zda je tak zvána pro svůj vlastní prorocký dar či jen proto, že je ženou proroka – a měl s ní dva syny, kteří stejně jako on nesou symbolická jména, byli to Šearjašúb[3] a Maher-šalal-chaš-baz.

Působil během vlády judských králů Azarjáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše – tedy v období vymezeném výše. Jeho povolání k prorocké službě zaznamenává 6. kapitola knihy Izajáš. Jeho prorokování má zvláštní charakter nekompromisní pevnosti; jeho spiritualita by se dala vyznačit hlubokou úctou ke „Svatému Izraele“.

V mládí jej zřejmě velmi zasáhla okupace Izraele asyrským vladařem Tiglatpilesarem III. Této invazi se vzepřel judský král Achaz, který odmítl spojit se s králem severního království a Sýrií, takže byl poražen Rezinem z Damašku a izraelským Pekachem. Achaz se poté spojil s Tiglat-Pileserem proti Izraelskému království a Sýrii – to vedlo k porážce Rezina a Pekacha a odvlečení mnoha lidí do Asýrie.

Krátce poté se Salmanassar V. rozhodl podřídit si zcela izraelské království a Samaří bylo 722 př. n. l. dobyto. Judské království bylo pro své spojenectví uchráněno, když se ale později král Chizkijáš spojil s Egyptem proti Asýrii (Iz 30,2-4), asyrský král Sinacherib vytáhl roku 701 př. n. l. do Judska. Chizkijáš se podřídil, avšak zanedlouho opět vyprovokoval Sennacheriba k tažení do Judska.[4][5] Izajáš jej při této příležitosti povzbuzuje k odporu proti Asyřanům. Asyrská armáda byla poražena a tak skončily výpady proti Judsku.

Zbytek Chizkijášovy vlády byl pokojný, avšak nemáme zpráv o Izajášově smrti; mohl žít až do začátku vlády krále Menašeho. Podle tradice zemřel jako mučedník při pohanském povstání v době Menašeho vlády. Židovská i křesťanská tradice má za to, že byl přeřezán pilou vejpůl,[6] o čemž se zmiňuje apokryfní spis Mučednictví (martyrium) a nanebevzetí Izajášovo[7] a na což zřejmě činí narážku i novozákonní List Židům.[8]

Ve svých dílech Izajáš navazuje na proroka Ozeáše, který psal o „síle a lásce“. Pro své myšlenky nebyl příliš oblíbený u ortodoxního kněžstva a některých králů. Mezi hlavní témata patří odsouzení Izraele za odpadlické uctívání Hospodina a modloslužbu, utrpení a vyvolení Božího lidu a proroctví o pomazaném Mesiáši.

Izajášovo dílo bylo nalezeno v Kumránu v rozsahu asi sedmimetrového svitku. Osu celého díla tvoří myšlenky odcizení. Element odcizení se projevuje v tom, že lidé více než na Boha dbají na to, aby měli dostatek majetku a veškerého možného přepychu.

Prorok Izajáš hraje významnou roli i v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Základní kniha tohoto náboženství, Kniha Mormonova, obsahuje mnoho kapitol, vzatých zcela nebo částečně z Knihy Izajáš. Kapitoly 2-14 nalezneme v knize 2.Nefi, kapitoly 48 a 49 v knize 1.Nefi, kapitoly 50 a 51 opět v knize 2. Nefi, kapitolu 52 a 54 v knize 3. Nefi a kapitolu 53 v knize Mosiáš. Zároveň s tím obsahuje Kniha Mormonova velké množství veršů z knihy Izajáš, stejně jako zmínek o proroku Izajášovi (např. Helaman 8:20).[9][10]

Členové Církve Ježíše Krista věří, že jeden z proroků Knihy Mormonovy, Nefi, odvezl s sebou desky s Izajášovými proroctvími na americký kontinent a používal text jako podobenství o svém rodu.[11]

"(A já Nefi) četl jsem (svým bratrům) to, co bylo napsáno prorokem Izaiášem; neboť jsem vztahoval všechna písma na nás, aby nám mohla býti ku prospěchu a k poučení. Pročež jsem k nim promluvil řka: Slyšte slova prorokova, vy, kteří jste zbytkem domu Izraele, větví, jež byla odlomena; slyšte slova prorokova, jež byla napsána pro celý dům Izraele, a vztahujte je na sebe, abyste měli naději, stejně jako vaši bratří, od nichž jste byli odlomeni; neboť podle tohoto způsobu prorok píše." 1.Nefi 23b-24

Izajášovský text v Knize Mormonově obsahuje drobné odlišnosti, které jsou výsledkem překladu proroka Josepha Smitha.[12]

• Kniha Izajáš

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Izajáš na Wikimedia Commons