List Židům

List Židům je spíše kázání nebo pojednání bez dopisového oslovení i konkrétních adresátů a Pavlovo jméno se v něm neobjevuje. Připisoval se mu proto, že na konci zmiňuje Timotea a že navazuje na Pavlův výklad Ježíšovy oběti a vykoupení. List Židům však rozvíjí hlavně myšlenku Kristova kněžství a srovnává jej se starozákonním veleknězem Melchisedechem. V 11. kapitole vyzvedá význam víry, uvádí však vesměs příklady ze Starého zákona, který autor dobře znal, ovšem cituje jej podle řeckého překladu Septuaginty. Předpokládá u adresátů, že mohou být opět pronásledováni, ale protože ochabli a zlhostejněli, je třeba je povzbudit.

List byl velmi brzy přijat jako kánonický, názory o autorství se však od počátku lišily, o čemž svědčí i zařazení až za Pavlovy listy. Pavlovi jej připisuje svatý Jeroným a Augustinus, kdežto podle Tertulliana, Klementa Alexandrijského a dalších mohl být jeho autorem Barnabáš, Apollos, Klement Římský nebo Priscilla. Podle moderních autorů byl nejspíš napsán v některé křesťanské obci v Itálii, snad kolem roku 80.^[zdroj?]

Proti Pavlovu autorství mluví jazyk, kterým byl napsán: tím je sice řečtina jako u všech Pavlových textů, je však úplně jiná, než v jeho ostatních listech. Sv. Pavel totiž používal řečtinu spíše lidovou a jeho slovní zásoba nebyla nijak omračující, naproti tomu List Židům je psán brilantní vysokou řečtinou s velmi bohatou slovní zásobou. Také Žid 2, 3 (Kral, ČEP) ukazuje, že autor nebyl očitým svědkem na rozdíl od Pavla (Ga 1, 16 (Kral, ČEP)). Pavel by též nenapsal, že je brzy navštíví (Žid 13, 23 (Kral, ČEP)), protože v té době měli Židé úmysl ho zabít.