Pekach

Pekach (hebrejsky: פֶּקַח‎, Pekach) byl v pořadí osmnáctým králem Severního izraelského království. Jeho jméno se vykládá jako „Otevření (očí)“.[1] Dle názoru moderních historiků a archeologů vládl asi v letech 735 až 732 př. n. l.[2] Podle kroniky Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do let 3167–3187 od stvoření světa neboli do rozmezí let 595–574 před naším letopočtem,[3] což odpovídá 20 letům vlády, jak je uvedeno v Druhé knize králů.[4]

Pekach
Narození	8. století př. n. l.
Úmrtí	732 př. n. l.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pekach byl původně štítonošem krále Pekachjáše, ale zřejmě nesouhlasil s jeho proasyrskou politikou. Proto zosnoval proti králi spiknutí, Pekachjáše ubil v paláci královského domu a sám místo něj usedl na královský trůn v Samaří. V tom okamžiku se severní Izrael stal součástí protiasyrské koalice vedené syrským králem Resínem.[5] Tato koalice zaútočila i na Judské království, kde Pekach v jediném dni pobil 120 tisíc mužů a zajal na „dvě stě tisíc žen, synů a dcer“.[6] Když chtěl judské zajatce odvléct do Samaří, vystoupil proti tomuto záměru prorok Odéd. Tomu se nakonec podařilo vyjednat návrat zajatců zpět do Judeje.[7] Mezitím se ale judský král Achaz obrátil o pomoc k asyrskému králi Tiglat-pileserovi, který zabral část území severního Izraele a přesídlil především příslušníky kmene Gád, kmene Rúben a kmene Manases do Asýrie. [8][9] Nato se Pekach stal obětí spiknutí jistého Hóšey, který usedl na izraelský trůn místo něj.