Ivan Wilhelm

Vystudoval na Fakultě technické a jaderné fyziky ČVUT v Praze obor jaderná fyzika a posléze zde do roku 1967 vyučoval. V tomto roce byl vyslán do Ústavu jaderných výzkumů v Dubně na studijní pobyt. Po svém návratu koncem roku 1971 pracoval na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, avšak nebyla mu umožněna přímá účast na výuce. Věnoval se proto jen vědecké práci, zejména v rámci laboratoře van de Graaffova urychlovače iontů, kterou založil a vedl. Po roce 1989 se ujal pedagogické práce, v roce 1994 se habilitoval a v roce 1999 byl jmenován profesorem pro obor fyzika.

Působil jako předseda Akademického senátu UK a od roku 1994 jako prorektor pro rozvoj univerzity. Roku 2000 byl zvolen rektorem UK a znovu v roce 2003. V letech 2000 až 2006 byl také předsedou České konference rektorů. Jako rektor musel řešit choulostivou otázku nezákonné volby děkana a krizi vedení Katolické teologické fakulty a za úspěšné vyřešení byl vyznamenán papežským Řádem sv. Řehoře Velikého. Zastával i další veřejné funkce, byl jmenován rytířem francouzského Řádu akademických palem a obdržel další vyznamenání.

V roce 2003 byl navržen jako vhodný kandidát-nestraník na funkci prezidenta ČR, avšak kandidaturu nakonec odmítl.[2][3] Obával se, že by se musel ucházet i o hlasy komunistů, kdežto jiní by mu vyčítali, že sám v letech 1965-1969 byl členem strany.[4][5]

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 kandidoval na 4. místě kandidátní listiny Evropské demokratické strany[6], ale neuspěl (EDS se do EP nedostala).

Od roku 2015 pracuje na projektu mezinárodního laserového centra ELI Beamlines v Dolních Břežanech jako manažer vnějších vztahů.

Je ženatý (manželka Ludmila) a má dceru Barboru.[7]

• 1956–1959 – 1. jedenáctiletá střední škola v Trnavě
• 1959–1964 – Fakulta technická a jaderné fyziky ČVUT v Praze

• 1964–1967 – odborný asistent na FTJF ČVUT v Praze
• 1967–2000 – odb. asistent, odb. pracovník, věd. pracovník, docent, profesor na MFF UK v Praze
• 1994–2000 – prorektor UK v Praze
• 2000–2006 – rektor Univerzity Karlovy v Praze.[8]
• od roku 2006 znovu pokračoval jako profesor na MFF UK v Praze[7]
• 1. června 2011 nastoupil na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, kde vystřídal Jana Kouckého na pozici náměstka pro vysoké školy. Josef Dobeš si od osobnosti Ivana Wilhelma na této pozici sliboval úspěšný průběh reformy vysokého školství[1], kterou ministerstvo připravovalo.[9] Ve funkci náměstka pokračoval i za ministra Petra Fialy, avšak v srpnu 2012 na svou pozici rezignoval.[10]

• 1967–1970 – SÚJV v Dubně, Sovětský svaz
• 1990 (3 týdny) – Max Planck Institute v Heidelbergu, Německo

• předseda České konference rektorů 2000–2006
• člen Výboru Evropské univerzitní asociace v Bruselu 2000–2006
• člen Sněmu AV ČR od 1998
• člen Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj od 2004 do 2006, nyní stálý host
• člen Výboru pro koordinaci spolupráce ČR s SÚJV v Dubně
• člen Výboru pro koordinaci spolupráce ČR s CERN v Ženevě
• předseda Vědecké rady SÚJV v Dubně
• člen řídícího výboru International Association of Universities v Paříži

• 1. cena Sboru vládních zmocněnců v SÚJV Dubna za rok 1970
• čestný doktorát (dr. h. c.), Université Claude Bernard Lyon 1
• čestný doktorát Univerzity Komenského v Bratislavě
• Rytířský Řád akademických palem – Francouzská republika
• Rytířský Řád sv. Řehoře Velikého – Vatikán
• Gratias Agit – cena udělovaná ministerstvem zahraničí ČR za šíření dobrého jména České republiky v cizině[11]
• Medaile Josefa Hlávky (2009)[12]