Ivan Vladimirovič Mičurin

Ivan Vladimirovič Mičurin (rusky Иван Владимирович Мичурин; 15. říjnajul./ 27. října 1855greg. Dolgoje, dnes Mičurovka,[1] Rjazaňská oblast – 7. června 1935 Mičurinsk, Tambovská oblast)[1] byl ruský šlechtitel a ovocnář, dvojnásobný nositel Leninova řádu.

Ivan Vladimirovič Mičurin
Narození15.jul. / 27. října 1855greg.
Michurovka
Úmrtí7. června 1935 (ve věku 79 let)
Mičurinsk
Místo pohřbeníMičurinsk
Povoláníbotanik, genetik, pomolog a inženýr
OceněníLeninův řád
Řád sv. Anny 3. třídy
Řád rudého praporu práce
zasloužilý vědecký a technický pracovník RSFSR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mičurinova busta před Moskevskou univerzitou

Zpočátku pěstoval ovocné odrůdy vhodné pro oblast středního Ruska. Využil ovocné odrůdy z různých oblastí Asie, rostoucí ve studeném klimatu s krátkou vegetační dobou. Křížením těchto odrůd s evropskými vypěstoval cca 300 nových odrůd ovoce, zejména jabloní, vhodných pro drsné podmínky vnitrozemského klimatu středního Ruska. Posunul tím hranice pěstování ovoce výrazně severněji. Předpokládal možnost změny genotypu působením vnějšího vlivu. Jeho práce a život byly používány sovětskou propagandou a pseudovědcem Lysenkem. Své zkušenosti Mičurin shrnul v knize jménem Výsledky šedesátiletých prací. Posmrtně pak vyšly jeho sebrané spisy a byly přeloženy do mnoha jazyků.

Mičurinovy šlechtitelské úspěchy jsou známy i v Česku. Šlechtitel růží z Blatné Jan Böhm tyto Mičurinovy výpěstky ve své školce pěstoval a propagoval je ve svém Průvodci nevymrzající zahradou. Zde jsou u některých odrůd uvedeny také zkušenosti autora s mrazivou zimou na přelomu let 1928–1929 a 1939–1940.

Československá akademie zemědělská jmenovala dne 3. března 1935 I. V. Mičurina za „nesmrtelné zásluhy o rozvoj ovocnictví" svým čestným členem.[2][3][4]

Odkazy

Reference
  1. Савельев, Н. И. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-09-14]. Heslo МИЧУ́РИН. Dostupné online. (rusky)
  2. Československá Akademie Zemědělská. Ohlas čestného členství prof. I. Vl. Mičurina v Sovět. Rusku. Československý zemědělec, ústřední illustrovaný týdeník pro veškeré zemědělství. 31. 5. 1935, roč. 17, čís. 22, s. 176. Dostupné online.
  3. Československá Akademie Zemědělská. K úmrtí čestného člena prof. I. Vl. Mičurina. Československý zemědělec, ústřední illustrovaný týdeník pro veškeré zemědělství. 14. 6. 1935, roč. 17, čís. 24, s. 192. Dostupné online.
  4. Širší presidium ČAZ. Věstník České akademie zemědělské : vědecký měsíčník pro zemědělskou politiku, ekonomiku, sociologii a techniku. 1949, roč. 23, čís. 1–2, s. 109. Dostupné online.

Literatura
  • SOJFER, Valerij Nikolajevič. Rudá biologie : Pseudověda v SSSR , ISBN 80-903550-5-6
  • BÖHM, Jan. Průvodce nevymrzající zahradou. Blatná : Nákladem a tiskem firmy Bratří Římsové.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.