Ivan Nifontov

S bojovými sporty začal v rodném Pavlodaru na území dnešního Kazachstán. V roce 1997 se s rodinou přestěhoval do Barnaul, kde se na doporučení Gennadije Mokšina začal věnovat judu pod vedením Igora Voťakova. V roce 2003 se poprvé dostal do juniorského reprezentačního výběru Ruska, ale v nominacích na mistrovské turnaje doplácel na silnou konkurenci. V roce 2005 si ho tehdejší juniorský reprezentační trenér Dmitrij Sergejev stáhl do Rjazaně.[1] Je vyznavačem taktického juda, trestá jakékoliv zaváhání soupeře v bodový zisk.

V roce 2007 reprezentoval Rusko na univerziádě v Bangkoku. Ziskem 5. místa však trenéry seniorského reprezentačního výběru neoslnil a do roku 2009 se na velkém podniku již neobjevil.[2] Změna nastala s příchodem nového trenéra Ezia Gamby, který ocenil jeho sofistikovaný (taktický) způsob boje. Poprvé mu dal příležitost hned v roce 2009 na mistrovství Evropy a byla z toho zlatá medaile. Výbornou formu potvrdil o několik měsíců později kdy titul mistra Evropy přetavil v titul mistra světa. V roce 2010 jako většina judistů doplatil na radikální změny pravidel.

Jeho největším rivalem v reprezentaci byl před rokem 2012 Dagestánec Siražudin Magomedov, se kterým svedl úspěšnou nominační bitvu o olympijské hry v Londýně. Gamba mu věřil i přes vážné zranění nohy, které prodělal na začátku roku 2012 po turnaji mistrů.[3] Podobně jako v roce 2009 se za důvěru odvděčil bezchybným výkonem na vrcholném, olympijském turnaji. Nestačil pouze na v životní formě bojujícího Jihokorejce Kim Če-poma a získal bronzovou olympijskou medaili.[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Nifontov na Wikimedia Commons
• Ivan Nifontov v databázi Olympedia (anglicky)
• Výsledky a novinky Ivana Nifontova na Judoinsde.com
• Výsledky a novinky Ivana Nifontova na Judobase.org