Ezio Gamba

S judem začínal v rodné Brescii pod vedením Maria Bernardiniho. Jeho osobním trenérem byl celou jeho sportovní kariéru Franco Capelletti. Od roku 1975 se připravoval v Římě v armádním sportovním centru vedeném Augusto Ceracchinim. Vrcholovou judistickou přípravu podstupoval v klubu Fiamma Yamato pod vedením japonského senseie Masami Macušity. V italské seniorské reprezentaci se objevoval od roku 1975 v lehké váze do 71 (70) kg. V roce 1976 startoval jako osmnáctiletý na olympijských hrách v Montreálu a vypadl ve čtvrtfinále s Jihokorejcem I Čang-sonenm. Mezi seniory se začal výrazně prosazovat od roku 1979. V roce 1980 italské armádní velení zrušilo z politických důvodů přípravu italského judistického týmu pro start na olympijských hrách v Moskvě, proto opustil armádní tréninkové centrum a připravoval se individuálně s reprezentací San Marina. Na olympijských hrách v Moskvě předvedl výborný taktický výkon, ve finále porazil na praporky (hantei) Brita Neila Adamse a získal zlatou olympijskou medaili. V roce 1984 startoval jako jeden z favoritů na olympijských hrách v Los Angeles. Turnajem se probojoval svojí osobní technikou juji-gatame do finále, ve kterém však nenašel recept na takticky lépe připraveného Jihokorejce An Pjong-kuna a získal stříbrnou olympijskou medaili. V roce 1988 po sérii zranění startoval na olympijských hrách v Soulu a vypadl ve druhém kole se Španělem Joaquínem Ruizem. Vzápětí ukončil sportovní kariéru.

Po skončení sportovní kariéry pracoval jako sportovní funkcionář a trenér. Jeho nejznámějším žákem byl Giuseppe Maddaloni. Po olympijských hrách v Pekingu v roce 2008 přijal nabídku vést ruskou judistou reprezentaci. V roce 2012 a 2016 vybojovali ruští judisté pod jeho vedením celkem pět zlatých olympijských medailí.

Ezio Gamba byl levoruký judista, velmi silný v boji o úchop a výborný v boji na zemi. Jeho vítěznou technikou byla nasazovaná páka juji-gatame.