Ivan Laluha

V roce 1951 maturoval ve Zvolenu, pak studoval historii na univerzitách v Moskvě a Oděse v letech 1951-1957 a postgraduálně studoval roku 1967 sociologii v Bělehradu. Působil jako vysokoškolský učitel na VŠLD ve Zvolenu a na VŠE Bratislava, kde se roku 1968 habilitoval na docenta.[2]

Politicky se od roku 1951 angažoval v Komunistické straně Slovenska. V letech 1968-1970 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[3] V roce 1970 byl z komunistické strany vyloučen. Za normalizace působil jako výzkumný pracovník v VÚSRP. Patřil mezi blízké spolupracovníky Alexandera Dubčeka.[2]

V únoru 1990 nastoupil jako poslanec za hnutí Verejnosť proti násiliu v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 195 - Krompachy, Východoslovenský kraj).[4][5] V rámci VPN představoval frakci bývalých reformních komunistů Obroda. V letech 1990-1992 byl předsedou klubu Obroda na Slovensku.[2] Poslanecký mandát obhájil za VPN ve svobodných volbách roku 1990.[6] Po rozkolu ve VPN poté, co byl na jaře 1991 odvolán z postu slovenského premiéra Vladimír Mečiar, zůstal věrný Mečiarovi a přešel do jím ustavené formace HZDS.[7]

Ve volbách roku 1992 se stal za HZDS poslancem Slovenské národní rady, jež se po vzniku samostatného Slovenska transformovala do Národní rady SR. V ní setrval do voleb roku 1994. V letech 1994-1995 po odchodu z HZDS působil jako člen Sociálnědemokratické strany Slovenska.[2]

Od roku 1994 byl pedagogem na Národohospodářské fakultě Ekonomické univerzity v Bratislavě a profiloval se jako autor studií o sociálním rozvoji a kvalitě života. Zároveň se angažoval v udržování odkazu Alexandera Dubčeka, na jehož počest připravil výstavní expozice a pamětní publikace. Je viceprezidentem Společnosti Alexandera Dubčeka. V roce 2002 mu byl udělen Řád Ľudovíta Štúra.[2]