Tekovské Lužany

Obec se nachází ve východní části Podunajské nížiny, v široké údolí dolního Hronu. Ze severu na jih protéká potok Lužianky a cca 1 km východně vede železniční trať Štúrovo - Levice. Jižní částí obce prochází silnice I / 75 z Nových Zámků na Šarovce, kterou v obci křižuje silnice III. třídy z Kalné nad Hronom. Vzdušnou čarou je vzdálena 12 km jihozápadně od Levic, 40 km jihovýchodně od Nitry, 30 km východně od Nových Zámků a 35 km severně od Štúrova.

Území obce tvoří tři katastry: Tekovské Lužany (3 216 ha), Tekovské Lužianky (394 ha), Hulvinky (786 ha). Chotár obce sousedí s katastry obcí Farná, Jur nad Hronom, Málaš, Ondrejovce, Plavé Vozokany, Šarovce, Turá a Želiezovce. Průměrná nadmořská výška území obce je 155 m n. m., přičemž kolísá od 145 do 162 m n. m.

Archeologické nálezy z okolí obce dokládají osídlení již v mladší době kamenné, důkazy však zanechali i lidé, žijící zde v době bronzové, halštatské, laténské i římské. Nejstarší písemně doložený záznam o existenci osady "Surlej" s farou pochází z roku 1156, v roce 1293 je již zdejší farnost v soupisu majetku ostřihomského arcibiskupství. V roce 1311 velkou část arcibiskupských panství vyplenil Matúš Čák Trenčianský. Počátkem 16. století byly Tekovské Lužany zemëpanským městečkem (oppidum), ale jejich rozmach zpomalily nájezdy tureckých vojsk. Městečko i s okolím bylo vypleněno v roce 1561, ale už v letech 1571 – 1573 zde bylo 196 poddanských usedlostí. V roce 1601 zde fungovala škola, jarmarky jsou doloženy od roku 1662. Charakter Lužian byl zemědělský a pro 80 poplatníků s rodinami zde již v roce 1720 fungovalo řeznictví i hospoda. O čtvrtstoletí později zde bylo 15 řemeslníků, 6 obchodníků se solí a čtyři s jiným zbožím, v roce 1839 bylo v místním cechu už 26 řemeslníků. Ve druhé polovině polovině 18. století zde bylo ročně až osm jarmarků, z toho až 7 bylo společných a nabízelo tak zboží i dobytek, včetně koní.

Soupis obyvatel z roku 1770 uvádí, že městečko Tekovské Lužany obývá 1017 obyvatel, v roce 1786 to bylo již 1241 obyvatel, žijících v 252 rodinách v 232 domech. Téměř přesná polovina z nich byli muži (621) a statistiky uvádějí i 2 kněží, 7 šlechticů, 13 měšťanů, 147 sedláků, 120 chalupníků, či 180 dětí. Tržní právo na zemědělské plodiny získalo městečko až 10. dubna 1845 od císaře Ferdinanda I. Už o 4 roky později, 19. dubna 1849 se v blízkosti dnešních Lužian odehrálo krvavé bojové setkání maďarských a císařských vojáků, ve kterém císařští vojáci utrpěli porážku a v němž padlo a bylo zraněno 1400 vojáků. Na oslavu vítězství a úcty k padlým byl v obci v roce 1876 postaven památník, který je dnes chráněnou kulturní památkou. Význam městečka v tomto období dokazuje fakt, že bylo mezi lety 1849 – 1884 sídlem okresu. Strategický význam měla i v roce 1887 ukončena výstavba trati z Levic do Štúrova, která napojila Lužany na celouhorskou železniční síť.

Tekovské Lužany se širokým okolím se po skončení první světové války staly součástí Československé republiky, ale už v červnu 1919 se sem dostala armáda Maďarské republiky rad. V dubnu 1921, během vlny stávek zemědělských dělníků, bylo v Tekovských Lužanech 314 stávkujících, kteří napadli četnickou stanici. V roce 1929 byla realizována elektrifikace obce, která tehdy využívala ještě naftový generátor. Po připojení regionu k Horthyovskému Maďarsku v roce 1938 bylo deportováno židovské obyvatelstvo. K osvobození obce došlo 25. března 1945, v roce 1948 byl dokončen nový obecní úřad a začalo se postupné zestátňování velkostatků, včetně mlékárny a mlýna. Průběžně začalo vystěhování maďarského obyvatelstva, kdy od roku 1947 obec opustilo až 315 rodin, které nahradilo 130 rodin z Kondroša, Sarvaše, Békešské Čaby a z Čabačúdu. Dalších 141 rodin bylo vysídleno do Čech a na Moravu. V letech 1949 až 1961 byla obec součástí želiezovského okresu.

Kolektivizaci završilo založení Jednotného zemědělského družstva v roce 1949, po kterém vznikly i družstva v Hulvinkách a Tekovských Lužiankách. Zajímavostí byla existence dvou družstev v obci: JZD Pokrok sdružovalo i dvory v obci Málaš a Čaka, a JZD XII. sjezdu KSČ - Družba, pod které patřily dvory v obcích Ondrejovce, Plavé Vozokany, Tekovských Lužiankách a Hulvinkách. Na území osady Zálagoš hospodařil Státní majetek Želiezovce. Z rozvojových investic lze zmínit zavedení obecního rozhlasu v roce 1952, přeměnu církevní školy na internátní Zemědělské učiliště v roce 1958 (působilo od 1. září 1961 do konce roku 1966), asfaltování místních ulic a vybudování chodníků v letech 1958 až 1964 a rekonstrukci pošty. Následovaly meliorační práce na potoce Lužianka, na němž byla vybudována menší vodní nádrž a ve vysokém tempu probíhala výstavba rodinných domů. Dokončený byl kulturní dům, základní a mateřská škola, jesle, zdravotní středisko, pekárna, koupaliště se saunou, benzinové čerpadlo, sportovní stadion, dům smutku a zrekonstruované bylo místní kino. Mezi posledními významnými díly byla dokončena plynofikace a obecní vodovod.

Národnostní složení (2011) 66% Slováci, 29% Maďaři a 3% Romové. Nábožensky jsou tu zastoupeni katolíci (nejpočetnější), evangelíci, reformovaní, baptisté, jehovisté a zastoupení jsou ateisté.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tekovské Lužany na slovenské Wikipedii.

• Oficiální stránka obce