Ivan M. Havel

Ivan Miloš Havel (11. října 1938 Praha25. dubna 2021 Košík) byl český kybernetik, vědec a ředitel Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR, které založil.[1] V letech 1990–2019 působil také jako šéfredaktor časopisu Vesmír. Jeho starším bratrem byl dramatik a prezident republiky Václav Havel, s nímž spoluzakládal Občanské fórum.[2]

doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D.
Ivan M. Havel (2017)
Narození11. října 1938
Praha
Československo Československo
Úmrtí25. dubna 2021 (ve věku 82 let)
Košík
Česko Česko
Alma materČVUT v Praze (Ing.)
UC Berkeley (Ph.D.)
Povoláníinformatik, programátor, vysokoškolský pedagog
ZaměstnavatelUniverzita Karlova
OceněníCena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2012)
Cena Hanno R. Ellenbogenové (2019)
ChoťKvěta Havlová
(roz. Vašková, 1. manželka)
Dagmar Havlová
(roz. Ilkovičová, 2. manželka)
DětiProkop (nar. 1974, z 1. manželství)
Vojtěch (z 1. manželství)
RodičeVáclav Maria Havel
Božena Havlová
PříbuzníVáclav Havel (bratr)
Olga Havlová (1. švagrová)
Dagmar Havlová (2. švagrová)
Miloš Havel (strýc)
Vácslav Havel (děd)
Hugo Vavrečka (děd)
Funkceředitel (Centrum pro teoretická studia; 1990–2008)
šéfredaktor (Vesmír; 1990–2019)
Webwww.cts.cuni.cz/~havel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Od dětství se angažoval ve skautu, v němž měl přezdívku „Puzuk“. Později spoluzaložil Skautskou nadaci Jaroslava Foglara, kde byl předsedou Nadační rady.[3][4] Po základní škole navštěvoval internátní kolej krále Jiřího z Poděbrad, z níž byli s bratrem vyloučeni pro „buržoazní původ“.[5] Nastoupil tak na obor jemného mechanika a po vyučení zůstal pracovat v dílně. Až poté mohl večerně vystudovat jedenáctiletku (gymnázium), ve třídě s Janem Přeučilem.[5] V letech 1961–1966 dálkově absolvoval obor Automatizace a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Na jaře 1969 odcestoval k postgraduálnímu studiu na Kalifornskou univerzitu v Berkeley, kde získal roku 1971 doktorát v matematické informatice. V Československé akademii věd obdržel o tři roky později titul kandidáta věd. V akademii byl zaměstnán jako programátor, než z ní musel v roce 1979 odejít. Do revoluce pak deset let pracoval v téže profesi v družstvu invalidů META.[6] Ve druhé polovině sedmdesátých let převzal správu nad samizdatovou edicí Expedice. V roce 1981 byl obviněn po zajištění francouzského karavanu s exilovou literaturou na státní hranici.[5] V době normalizace organizoval neoficiální filozofické a vědecké bytové semináře.

Během sametové revoluce spoluzakládal Občanské fórum, v němž mezi listopadem 1989 a červnem 1990 působil v Koordinačním centru. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence na 3. lékařské fakultě UK v Praze. O přirozeném a umělém myšlení přednášel na Matematicko-fyzikální fakultě a Přírodovědecké fakultě UK.[7][8]

V roce 1990 založil Centrum pro teoretická studia při UK a ČSAV (později AV ČR),[1] kde se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí, robotikou, kognitivní vědou a s nimi souvisejícími filosofickými otázkami. Ředitelem centra byl mezi lety 1990–2008 a vedl v něm dvousemestrální transdisciplinární seminář.[6][9] Stal se členem správních rad Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, Nadace Občanského fóra a od roku 2005 předsedal radě Libri prohibiti. Působil také jako člen vědecké společnosti Academia Europaea, založené v roce 1988 v Cambridgi.

Byl autorem vědeckých studií a esejistických úvah. Mezi knihy, které napsal, se zařadily prvotina, próza Arsemid (1957), Robotika – úvod do teorie a funkce kognitivních robotů (1980), Otevřené oči a zvednuté obočí (1998), Svatojánský výlet (spolu se Zdeňkem Neubauerem a Martinem Paloušem, 1999), Sidonia a Sakateky Čtrnáctero vykročení (spolu se Zdeňkem Neubauerem, 2004), tři knížky rozhovorů s Michalem Ajvazem, a to Snování. Rok dopisů o snech (2008), Sindibádův dům (2010) a Pokoje u moře (2017); Zápisky introspektora (2018). Do časopisu Vesmír přispěl již v roce 1987 pod pseudonymem druhé manželky Lantayová, článkem zaměřeným na umělou inteligenci.[5] Mezi lety 1990–2019 pak v měsíčníku působil jako šéfredaktor.[3] Z úvodníků vznikly tři knižní svazky.[6]

Zemřel 25. dubna 2021.[10][11]

Ocenění

Dílo

  • HAVEL, Ivan M. Otevřené oči a zvednuté obočí. Praha: Vesmír, 1998. 176 s. ISBN 80-85977-12-5.
  • HAVEL, Ivan M.; NEUBAUER, Zdeněk; PALOUŠ, Martin. Svatojánský výlet. Praha: Malvern, 1999. 230 s. ISBN 80-902628-1-3.
  • NEUBAUER, Zdeněk; HAVEL, Ivan M. Sidonia a Sakateky čtrnáctero vykročení. Praha: Sofis, 2004. 368 s. ISBN 80-239-4804-0.
  • HAVEL, Ivan M. Arsemid. Praha: KANT, 2004. 53 s. ISBN 80-86217-77-9.
  • HAVEL, Ivan M. Zvednuté obočí a zjitřená mysl. Praha: Dokořán, 2005. 229 s. ISBN 80-7363-030-3.
  • AJVAZ, Michal; HAVEL, Ivan M. Snování: rok dopisů o snech. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2008. 208 s. ISBN 978-80-86818-71-9.
  • AJVAZ, Michal. Sindibádův dům. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 288. ISBN 978-80-87378-32-8.
  • HAVEL, Ivan M. Dopisy od Olgy. Praha: Knihovna Václava Havla, 2010. 510 s. ISBN 978-80-903518-4-4.
  • HAVEL, Ivan M. Zjitřená mysl a kouzelný svět. Praha: Dokořán, 2013. 312 s. ISBN 978-80-7363-503-9.
  • AJVAZ, Michal. Pokoje u moře. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2017. 264 s. ISBN 978-80-7465-267-7.
  • HAVEL, Ivan M. Zápisky introspektora. Praha: Oikoymenh, 2018. 114 s. ISBN 978-80-7298-248-6.

Odkazy

Reference

  1. Historie CTS [online]. Centrum pro teoretická studium [cit. 2021-04-29]. Dostupné online.
  2. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 270.
  3. Zemřel vědec Ivan Havel, bratr bývalého prezidenta. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2021-04-26 [cit. 2021-04-29]. Dostupné online.
  4. simao, ČTK, vei. Zemřel Ivan M. Havel (†82). Bratra někdejšího prezidenta našli mrtvého ve vaně [online]. www.msn.com, 2021-04-26 [cit. 2021-04-29]. Dostupné online.
  5. PLACÁK, Petr. Kosti Havlům tedy ne (Rozhovor Babylonu s Ivanem Havlem). Babylon [online]. 2021-04-25 [cit. 2021-04-28]. Dostupné online.
  6. ŠÁLEK, Marek. Ivan Havel: Veterán pražské kavárny - Magazín Reportér. reportermagazin.cz [online]. 2021-04-25 [cit. 2021-04-29]. Dostupné online.
  7. Ivan M. Havel - Přirozené a umělé myšlení [online]. www.cts.cuni.cz [cit. 2021-04-26]. Dostupné online.
  8. Předměty. Přirozené a umělé myšlení - MS720P973 [online]. Studijní informační systém UK [cit. 2021-04-26]. Dostupné online.
  9. Courses. Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D. [online]. Center for Theoretical Study [cit. 2021-04-26]. Dostupné online.
  10. Zemřel Ivan Havel. www.novinky.cz [online]. Novinky.cz [cit. 2021-4-25]. Dostupné online.
  11. Zemřel bratr prezidenta Václava Havla Ivan, bylo mu 82 let. tn.nova.cz [online]. 2021-04-25 [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. (česky)
  12. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2012 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.
  13. Česká společnost pro kybernetiku a informatiku – Čestní členové [online]. [cit. 2021-04-26]. Dostupné online.

Literatura

  • MARKUPOVÁ, Jana Wohlmuth. Ivan M. Havel: od Puzuka k Sakatekovi (1938–1989). Praha: Karolinum, 2017. 206 s. ISBN 978-80-2463-616-0.

Externí odkazy

Video

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.