Islandština

Islandština má pouze člen určitý. Člen určitý může být vyjádřen dvěma způsoby, jmenovitě - buď je člen určitý připojen jako přípona k podstatnému jménu (tzv. postpozitivní určitý člen) nebo je použit člen hinn před podstatným jménem. V obou případech se člen skloňuje ve 4 pádech a 2 číslech korespondujících s pádem a číslem předmětu. Příkladem postpozitivního určitého členu je např. tvar síminn od slova sími, příkladem druhého způsobu je např. hinn gamli maður.

Islandská podstatná jména se skloňují ve 4 pádech a 2 číslech. Islandština podobně jako čeština rozlišuje tři rody podstatných jmen – mužský, ženský a střední. Existuje velké množství skloňovacích vzorů a výjimek. Rozlišují se slabé a silné skloňovací vzory. Slabé skloňovací vzory si lze snadno zapamatovat a výjimky ve skloňování se vyskytují jen sporadicky. Mezi slabé skloňovací vzory patří – pro rod mužský slova s koncovkou -i (například tími), pro rod ženský slova s koncovkou -a (například stelpa) a pro rod střední slova s koncovkou -a (například auga).

Přídavná jména se skloňují v rodu, čísle, pádu a stupni. V případě 1. (pozitiv) a 3. stupně (superlativ) se skloňují slabě a silně, v případě 2. stupně (komparativ) se skloňují pouze slabě.

Existuje také množství přídavných jmen, která se neskloňují, např. přídavná jména končící na -a v einmana (osamělý) nebo -i např. v hugsi (zamyšlený). Některá přídavná jména se nestupňují, např. dauður (mrtvý).

Většina islandských zájmen se skloňuje v rodě, pádu a čísle.

Číslovky základní od 1 do 4 se skloňují v pádu, rodě a čísle. Ostatní číslovky základní se neskloňují. Výjimkou je, pokud základní číslovka vystupuje jako podstatné jméno.

Prvních 20 číslovek základních

Číslovky řadové se skloňují podobně jako přídavná jména, řadové číslovky 1 a 2 mají též silné skloňování.

Prvních 20 číslovek řadových (v mužském rodě, v 1. pádu).

Téměř všechna islandská slovesa končí v infinitivu na -a. Některá slovesa končí na -á např. slá (uhodit). Výjimkami jsou modální slovesa munu a skulu, sloveso þvo (mýt) a sloveso přejaté z dánštiny ske (přihodit se).

Existují dvě příčestí, přítomné a minulé. Koncovka příčestí přítomného je -andi. Příčestí přítomné může vyjadřovat buď podstatné jméno nebo přídavné jméno (v tomto případě je příčestí přítomné nesklonné). Příčestí minulé se skloňuje jako přídavné jméno jak slabě tak silně.

Islandština vyjadřuje slovními tvary přímo jen přítomný a minulý čas. K vyjádření jiných časů (jako např. předpřítomný, předminulý, průběhový, budoucí) používá pomocná slovesa a výsledkem je buď jiný čas nebo vid.

Islandština vyjadřuje tři druhy slovesného způsobu - oznamovací, spojovací a rozkazovací.

Islandština tvoří tři druhy slovesného rodu – činný (aktivum, is. germynd), trpný (pasivum, is. þolmynd) a střední slovesný rod (médium, is. miðmynd). Trpný rod se vyjadřuje pomocí pomocného slovesa vera (být) a verða (stát se).

Islandská příslovce lze stejně jako česká příslovce stupňovat. V řadě případů se vyskytují nepravidelné komparativní a superlativní tvary, např. djúpt (hluboce) – dýpra (hlouběji) – dýpst (nejhlouběji).

Pro srovnání islandštiny s norštinou je text uveden v obou jazycích.

• Islandsko-český slovník Vojtěch Kupča. Slovník existuje v online podobě i tištěné podobě (Litera Proxima).
• Islandsko-český studijní slovník Aleš Chejn, Ján Zaťko, Jón Gíslason a Vojtěch Kupča. Slovník existuje v online podobě i tištěné podobě. Dostupný pod svobodnou licencí.
• Icelandic-English Dictionary / Íslensk-ensk orðabók Sverrir Hólmarsson, Christopher Sanders, John Tucker. Searchable dictionary from the University of Wisconsin–Madison Libraries
• Icelandic - English Dictionary: from Webster's Rosetta Edition.
• Old Icelandic-English Dictionary by Richard Cleasby and Gudbrand Vigfusson