Runy

Runy jsou znaky, podle jedné hypotézy odvozené pravděpodobně z písma etruského a řeckého. Tyto znakové sady se používaly v germánských jazycích, především pak ve Skandinávii a na britských ostrovech, a to v pozdním období rané doby dějinné (též označované jako protohistorie) a v raném středověku. První runové nápisy jsou asi z roku 150 n. l., a runová abeceda byla převážně nahrazena latinkou, v souvislosti s přijímáním křesťanství, ve střední Evropě roku 750 (je tedy i u Slovanů starší než hlaholice)[1] a ve Skandinávii až roku 1100. Nicméně používání runové abecedy ke speciálním účelům (např. k dekoracím) vydrželo na švédském venkově až do začátku 20. století.

Vaksalský kámen popsaný runami mladšího futharku
Starší futhark
Codex Runicus, pergamenový rukopis cca z roku 1300 n. l. Jeden z nejstarších a nejlépe zachovaných textů Skandinávského práva

Původ run

Původ runových zápisů je stále nejistý. Mnoho znaků staršího futharku je na pohled blízce podobno znakům latinky. Některé další runy se potom podobají znakům severoitalské, rétorománské, lepontské či benátské abecedě z 5. až 1. stol. př. n. l., které jsou si navzájem dosti podobné a jsou následovníky staré italské abecedy. Nicméně souvislost není věrohodně doložitelná a prvotní hypotéza původu, která poukazovala na možnost zjednodušení znaků uvedených abeced, respektive jejich úpravu pro ulehčení záznamu rytím a tesáním, byla opuštěna (nejsilnějším protiargumentem je fakt, že některé tvary run jsou pro rytí/tesání mnohem složitější, než by byly jejich uvažované vzory). Runy by tedy bylo možno nejspíše považovat za nezávisle vzniklé, respektive jen se základním vztahem vzniklé, původní germánskými písmo (z cca 1. až 2. stol. n. l.?).

Runová abeceda se nazývá futhark/futhork (dříve se runa Ansuz vyslovovala jako A, později jako O) a to podle prvních písmen (stejně jako a-be-ce-da) a je rozdělena na 3 sady (skupiny písmen), nazývané potom aettir (pl.) (aett sg.) (= „rodiny“). Existuje několik druhů futharku, drobně se lišících ve vzhledu jednotlivých písmen nebo jejich významu.

První futhark (germánský futhark prostý) obsahuje 24 znaků, druhý (anglosaský futhork) 28–33 znaků a třetí (vikinský futhork) jenom 16 znaků. Runy sloužily nejen k zápisu textů, ale především k magickým účelům, jako je věštba nebo různé formule a talismany. Dnes umíme runové znaky rozluštit, smysl některých textů nám však zůstává utajen. Runy nerozeznávají rozdíly mezi dlouhými a krátkými samohláskami.

Runy se obvykle ryly do kamenů či dřeva. V případě rituálního nebo magického použití pak byly dodržovány postupy popsané v básni Runatál, části ságy Hávamál (Výroky Vysokého), především pak barvení, které se provádělo též i krví pisatele.

Runám se přičítá božský původ. Ságy praví, že bůh Ódin obětoval sám sebe, aby dosáhl vyššího vědění. Tato historie je popsána v jednom ze základních děl severské mytologie, epické básni Runatál, která je částí rozsáhlého díla Havamálu. Následující úryvek popisuje Odinovu oběť:

„ On visel na větry
zmítaném stromě,
v neznámu co koření;
jsa proklán kopím
po devět nocí
moudrý Ódin sám sobě obětí.

Nejedl chléb a nepil nic,
jen hleděl v hlubin tmy,
pak zaplakal a runy vzal.
Konečně vrátil se.		 “

Podělil se pak o své vědění s elfy, trpaslíky, obry a dokonce i lidmi, což je detailně popsáno v dalším úryvku z Runatálu:

„ Pro Ásy Ódin,
pro elfy Dain,
Dvalin pro trpaslíků svět,
Asvid pro obry ukrutné,
a teď je ryju já.
Než stvořen člověk, Thund je ryl,
Co rychle vzchází, uvadá.		 “

V Runatálu je rovněž obsažena část, popisující umění práce s runami. Jsou zde vyjmenovány jednotlivé úkony, které musí schopný runopisec ovládat:

„ Umět je rýt, umět je číst,
vědět jak barvit, ověřit,
kterak se ptát a oběť dát,
odeslat je, i moc jim vzít.		 “

Runoví mistři (runici) i mistryně (alruny; na Severu bylo vždy lepší postavení žen, než tomu bylo u žen slovanských, především byly ženy preferovány v úkonech týkajících se magie, věštění a léčení), jinak též obecně runopisci, se snažili ovládnout runy. Četli runy složené z větviček, tesali do skal a kamenů, vyřezávali je do dřeva, používali pro komunikaci na dálku a při zapisování skaldských veršů a samozřejmě při věštbách (runové kalendáře) a zaříkadlech.

Runy a Slované

Přelomový, nejstarší nález písma na slovanském území jsou runy prvního futharku (zvířecí žebro tura domácího s vyrytým nápisem posledních sedmi run "abecedy" futharku, lokalita Lány u Břeclavi, období 600 po Kristu). Blíže

Nejpoužívanější runové sady

Odkazy

Reference
  1. https://nasregion.cz/jedinecny-objev-na-breclavsku-znalci-nasli-runy-hlaholice-uz-neni-nejstarsi-slovanske-pismo-204283/ Archivováno 12. 2. 2021 na Wayback Machine - Jedinečný objev na Břeclavsku: Znalci našli runy, hlaholice už není nejstarší slovanské písmo

Literatura
  • BARRETT, David V. Runy. Praha: Ikar, 1998. ISBN 80-7202-335-7.
  • KING, Bernard. Runy : písmo a magie Vikingů. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85619-84-9.
  • MACHÁČEK, Jiří, et al. Runes from Lány (Czech Republic) - The oldest inscription among Slavs. A new standard for multidisciplinary analysis of runic bones. Journal of Archaeological Science. Březen 2021, roč. 127. ISSN 0305-4403. DOI 10.1016/j.jas.2021.105333.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.