Irina Makarovna Poročkina

Irina Makarovna Poročkina (rusky Ирина Макаровна Порочкина; 1. února 1925, Leningrad, SSSR – 20. prosince 2014, tamtéž) byla významná[1] ruská vysokoškolská učitelka, jazykovědkyně (zaměřením bohemistka)[2] a především překladatelka české literatury do ruského jazyka. Byla také členkou petrohradské Společnosti bratří Čapků (rusky Общество братьев Чапеков в Санкт-Петербурге).[3]

doc. Irina Makarovna Poročkina, CSc.
Rodné jménoИрина Макаровна Порочкина
Narození1. února 1925
Petrohrad
Úmrtí20. prosince 2014 (ve věku 89 let)
Petrohrad
Povolánípřekladatelka a vysokoškolská učitelka
StátSovětský svaz Sovětský svaz, poté Rusko Rusko
Alma materFakulta jazyků Petrohradské statní univerzity
Tématačeská literatura a bohemistika
Významná dílaЧехи в Санкт-Петербурге, 1703-2003 (česky neoficiálně: Češi v Petrohradě, 1703-2003)
OceněníGratias Agit (2003)
Manžel(ka)Igor Vladimirovič Inov
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

Irina Makarovna Poročkina působila jakožto vysokoškolská pedagožka na katedře slavistiky Petrohradské státní univerzity.[4] V popředí jejího vědeckého zájmů byly např. česko-ruské vztahy (je autorkou rusky psané knihy Češi v Petrohradě), či osobnost českých dějin, první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.[5]

Do ruštiny z českého jazyka převedla české spisovatele, kterými byli kupříkladu Emil František Burian, Viktor Dyk, Josef Frais, Jaroslav Hašek, Milan Kundera, T. G. Masaryk, Zdeněk Mathauser, Stanislav Kostka Neumann, Ivan Olbracht, Karel Poláček, Marie Pujmanová, Karolina Světlá, Josef Škvorecký, Ladislav Štoll, Jiří Wolker etc.[3]

Osobní život

Jejím manželem byl ruský bohemista a překladatel Igor Vladimirovič Inov (rusky Игорь Владимирович Инов; 1930–2003).[6] V roce 2003 se stala společně se svým manželem laureátkou ocenění Gratias Agit,[7][8] udělované českým ministerstvem zahraničních věcí, za šíření dobrého jména v zahraničí.

Zajímavost

Dle Martina Štolla „hovořila při všech příležitostech o české kultuře, například při návštěvě Samarkandské univerzity v Uzbekistánu v roce 1972, což byla vůbec první přednáška o Československu v tamním kontextu.“ — HOST, 2015, roč. XXXI, č. 2, s. 5  

Odkazy

Reference
  1. Ruská bohemistka Irina Poročkina zemřela. Novinky.cz. 2015-01-06. Dostupné online [cit. 2017-11-13]. (česky)
  2. СТАШЕВСКАЯ, Екатерина. Олег Малевич – покровитель чешской литературы в России | Радио Прага. Radio.cz. 2016-10-21. Dostupné online [cit. 2017-11-13]. (rusky)
  3. Kotova, Marina Jur'jevna; Lepilová, Květuše. K nedožitým devadesátinám bohemistky doc. Iriny Makarovny Poročkinové, CSc. (1.2.1925 Leningrad - 21.12.2014 Sankt-Peterburg). In: Opera Slavica. 2015, roč. 25, č. 3, s. 51-54.
  4. "Общество братьев Чапеков в Санкт-Петербурге" - о нас пишут. www.capek.narod.ru [online]. Общество братьев Чапеков в Санкт-Петербурге [cit. 2017-11-13]. Dostupné online.
  5. ВАШКОВА, Лорета. «Ты не любишь, когда останавливаются часы…» | Радио Прага. Radio.cz. 2015-04-10. Dostupné online [cit. 2017-11-13]. (rusky)
  6. ВАШКОВА, Лорета. Игорь Инов - ревностный служитель мира чешской культуры | Радио Прага. Radio.cz. 2004-10-23. Dostupné online [cit. 2017-11-13]. (rusky)
  7. ŠTOLL, Martin. Petrohradská velvyslankyně české literatury: Za Irinou Poročkinou. Časopis HOST. 2015, roč. XXXI, čís. 2, s. 5. Dostupné online [cit. 2017-11-13]. (česky)
  8. Журнал Санкт-Петербургский университет ISSN 1681-1941 / № 27 (3686-3687), 26 ноября 2004 года. www.spbumag.nw.ru [online]. [cit. 2017-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-05.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.