Ibrahim Bašagić

Ibrahim-beg Bašagić (1256 po hidžře/1830 či 1831 Nevesinje, osmanská říše – 8. listopadu 1902 Sarajevo, Bosna a Hercegovina) byl bosenskohercegovský úředník a politik bosňáckého původu.

Ibrahim Bašagić
Narození25. května 1830
Úmrtí8. listopadu 1902 (ve věku 72 let)
Povoláníúředník a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Bašagić pocházel z rodu Redžepagićů, založeného Redžep-pašou (?–1703), který byl po Vídeňské válce jmenován beglerbegem (hejtmanem) a muhafizem (purkrabím) v Nikšići a poté hercegovským valím. Jeho otec Lutfullah-beg či Lutfi-beg (?–1851) zvaný Bašaga čili hlavní velitel, odtud Bašagić, se oženil s Alijou Selmanovićovou, s níž měl dva syny Osman-pašu (?–1881) a Ibrahim-bega (1841–1902).

Ibrahim-beg se nejprve vzdělával v islámských vědách travnické medrese. Nato vstoupil do státních služeb nižší úředník, později byl okresním hejtmanem, kajmekamem. Často střídal místa působnosti, úřadoval například ve městech Travnik, Nevesinje, Piva a Foča, krátce také zasedal v osmanském parlamentu v Istanbulu. Na této pozici mu byl udělen osmanský Řád osmaniye IV. třídy.

Po rakousko-uherském záboru Bosny a Hercegoviny roku 1878 vyjádřil loajalitu novému režimu a dále působil v pozici okresního hejtmana ve Stolci a později v Konjici. Roku 1882 se trvale usadil v Sarajevu, kde od roku 1883 působil jako evkaf mufetiš (účetní inspektor) v Zemské vakufské komisi, která dohlížela na činnost početných islámských nadací, vakufů, v Bosně a Hercegovině.[1] Po smrti předsedy komise Musafa-bega Fadilpašiće (1892) a dočasném působení Mehmed Teufik-ef. Azabagiće, který se záhy stal reisu-l-ulemou Islámského společenství v Bosně a Hercegovině, roku 1893 zaujal jeho místo v čele instituce.[2]

Roku 1890 mu byl udělen Řád železné koruny III. třídy (dekorace na náprsní stuze ve tvaru trojúhelníka)[3] a poté roku 1898, u příležitosti padesáti let císaře na trůnu, Řád Františka Josefa I. III. třídy (komtur – odznak u krku)[4].

Podle islámské tradice byl 9. listopadu nebožtík přenesen ze svého domu do sarajevské Gazi Husrev-begovy mešity, kde proběhla zádušní mše. Tělesné ostatky byly uloženy na hřbitově Bakije.[5][6][7]

Bašagić se oženil s Almasou, dcerou Derviš Salih-paši a vnučkou legendárního Smail-agy Čengiće, jenž vstoupil i do lidové poezie. V tomto svazku se narodili synové Teufik-beg (?–1942), Safvet-beg a Osman-beg (?–1927) a dvě dcery, Munira a Kanita. Munira se roku 1889 vdala za Riza-bega Kapetanoviće.[8][9][10]

Reference
  1. Zvanično. Sarajevski list. 3. 4. 1883, roč. VI, čís. 38, s. 1.
  2. Zvanično. Sarajevski list. 22. 11. 1893, roč. XVI, čís. 138, s. 1.
  3. Zvanično. Sarajevski list. 14. 2. 1890, roč. XIII, čís. 19, s. 1.
  4. Zvanično. Sarajevski list. 2. 12. 1898, roč. XXI, čís. 143, s. 2.
  5. Čitula. Sarajevski list. 9. 11. 1902, roč. XXV, čís. 134, s. 1.
  6. Ibrahim beg Bašagić. Sarajevski list. 12. 11. 1902, roč. XXV, čís. 135, s. 3.
  7. Teésufi azim!. Bošnjak. 13. 11. 1902, roč. XII, čís. 46, s. 2.
  8. Zaruke. Sarajevski list. 10. 4. 1889, roč. XII, čís. 42, s. 3.
  9. Svatovi. Sarajevski list. 31. 7. 1889, roč. XII, čís. 90, s. 1.
  10. Muhamedovski svatovi. Sarajevski list. 4. 8. 1889, roč. XII, čís. 92, s. 2.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.