Mehmed Teufik Azabagić

Hadži háfiz Mehmed Teufik-efendija Azabagić (event. Teofik Azapagić) (1838 Tuzla, osmanská říše – 22. května 1918 Tuzla, Bosna a Hercegovina) byl bosenskohercegovský islámský duchovní bosňáckého původu. V letech 1893–1909 byl reisu-l-ulemou Islámského společenství v Bosně a Heregovině.

Mehmed Teufik Azabagić
Narození1838
Tuzla
Úmrtí22. května 1918 (ve věku 79–80 let)
Tuzla
Nábož. vyznáníislám
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Rodina Azabagićů je jednou z větví početného klanu Tuzlićů (původně snad Osmanpašićů), muslimské pozemkové aristokracie v severovýchodní Bosně. Zakladatelem rodu byl Topal Osman-paša, který třikrát zastával post osmanského valího, místodržícího, v Bosenském ejáletu (1720, 1728–1729 a 1730). Jeho syn Derviš Hasan-beg byl tuzlanským kapetanem, hraničářským velitelem (cca od 1735 do 1766/1767) a po jeho smrti tento vojenský post zastávali jeho mužší potomci (odtud příjmení Tuzlić). V první polovině 19. století žili tři bratři Tuzlićové, Mahmud-beg (poslední tuzlanský kapetan), Mehmed-beg a Osman-beg.[1]

Základní a střední vzdělání dokončil v rodném městě. Za dalším vzděláním odešel do Istanbulu. Po ukončení studií roku 1868 se vrátil do vlasti. V Sarajevu a Tuzle působil jako ředitel ruždie, islámské základní školy se světskými předměty. V Tuzle nato vykonával i post šarí‘atského soudce, kadiho.

Po rakousko-uherském záboru Bosny a Hercegoviny vykonával úřad (dolno)tuzlanského muftího (1883–1887), pak byl vybrán za ředitele Šarí‘atské soudní školy (19. prosince 1887–11. prosince 1893[2]). Po rezignaci Mustafy Hilmi-efendiji Hadžiomeroviće jej císař František Josef I. jmenoval reisu-l-ulemou Islámského společenství v Bosně a Hercegovině (jmenován 25. října a uveden do úřadu 20. listopadu 1893). Posléze 31. března 1909, krátce před tím, než byl oktrojován statut samosprávy Islámského společenství (Štatut za autonomnu upravu islamskih vjerskih i vakufsko-mearifskih poslova u Bosni i Hercegovini), se dobrovolně vzdal nejvyššího duchovenského postu a stáhl se do pozadí.[3]

Roku 1886 obdržel od císaře Františka Josefa I. řád železné koruny III. třídy.[4]

Azabagić zemřel 22. května 1918 Tuzle.[5] Pohřben byl ve dvoře místní Mehmedagovy (Jalské) mešity.

Duchovní přivedl na svět dva syny Ferid-bega a Nurudin-bega. Nurudin-beg od 1886 působil jako neadjunktní písař v chotárském (okresním) úřadě v Dolní Tuzle, nato od roku 1887 jako písař u Zemské vlády v Sarajevu a nakonec byl vládním podtajemníkem (1900–1904).

Reference
  1. KAMBEROVIĆ, Husnija. Begovski zemljišni posjedi u Bosni i Hercegovini od 1878. do 1918.. 2. vyd. Sarajevo: Naučnoistraživački institut "Ibn Sina", 2005. 551 s. S. 458–459.
  2. Spomenica šeriatske sudačke škole u Sarajevu. Sarajevo: Islamska dionička štamparija, 1937. S. 64.
  3. SPAHIĆ, Mustafa; LAVIĆ, Osman. Reis Mehmed Teufik efendija Azabagić. Sarajevo: Dobra knjiga, 2013.
  4. Zvanično. Sarajevski list. 22. 8. 1886, roč. IX, čís. 98, s. 1.
  5. Merhum bivši reis-ul-ulema Azabagić. Sarajevski list. 25. 5. 1918, roč. XLI, čís. 112, s. 2.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.