Hyrare

• hmotnost: 2,7–7 kg
• délka těla: 56–71 cm
• délka ocasu: 35–47 cm[2]

Hyrare se podobá kunám z rodu Martes, avšak je výrazně větší než většina z nich (s výjimkou kuny rybářské a charzy žlutohrdlé, které dosahují podobné velikosti). Je to štíhlá šelma s krátkýma nohama a dlouhým huňatým ocasem. Malé, kulaté uši jsou širší než delší a jsou posazené po stranách hlavy. Končetiny jsou opatřené dlouhými, silnými drápy. Srst je nejčastěji černá nebo tmavě hnědá, hlava bývá světlejší. Častá je bílá náprsenka.

Je rozšířená v neotropické oblasti, obývá Střední a Jižní Ameriku od Mexika až do Bolívie a severní oblasti Argentiny. Kromě kontinentu se vyskytuje také na ostrově Trinidad.

Není vázána na určitý biotop, obývá tropické opadavé i stálezelené lesy, křoviny, plantáže nebo i travnaté pláně. Vyskytuje se v nížinách i v horách až do výšky 2000–2400 m n. m.

Hyrare je zvíře s denní aktivitou, obvykle žije samotářsky nebo v párech. Byly však pozorovány i malé skupiny čítající 3–4 jedince. Podobný sociální život je u kunovitých poměrně vzácný a byl zaznamenán jen u charz. Žije na zemi i ve větvích stromů, výborně šplhá i plave. Také skvěle skáče a dokáže skákat i ze stromu na strom. Jako všechny lasicovité šelmy je značně přizpůsobivá a doupě si buduje jak ve stromových dutinách, tak v hustém podrostu nebo ve skalní puklině.

Kuna brazilská je všežravý oportunista, na zemi i ve větvích stromů loví hlodavce koro, vačice, aguti, drápkaté opičky, plazy (dokonce i leguány), bezobratlé a tento jídelníček si ve velkém množství zpestřuje vejci a ovocem. Má-li příležitost, pojídá také včelí plástve. Konzumuje i mršiny.[2]

O rozmnožování hyrare toho není příliš známo. Březost trvá asi 63–70 dní, v jednom vrhu je 1–3 slepých mláďat, která jsou kojena 2–3 měsíce. V zajetí může hyrare žít až 18 let.

Hyrare je přizpůsobivá šelma, která je schopná žít i v blízkosti lidských sídel. Až na určité oblasti, zvláště v Mexiku, proto není ohrožena. Snadno se ochočí a místní lidé ji v minulosti chovali, aby lovila škodlivé hlodavce.

• Eira barbara barbara (severní Argentina, Paraguay, Bolívie, střední část Brazílie)
• Eira barbara biologiae (Kostarika, Panama)
• Eira barbara inserta (Guatemala, Kostarika)
• Eira barbara madeirensis (západní Ekvádor, severní část Brazílie)
• Eira barbara peruana (Andy)
• Eira barbara poliocephala (Guyana, Venezuela, Brazílie)
• Eira barbara senex (Střední Mexiko až severní část Hondurasu) - je klasifikován jako zranitelný
• Eira barbara senilis (severní Ekvádor)
• Eira barbara sinuensis (Kolumbie a Venezuela)

V Evropě byl v dubnu 2018 chován tento druh jen v 17 zařízeních.[3] V létě 2020 to bylo 25 zoo.[4] Pravidelně je množí do 5 institucí.[5] V Česku chová hyrare Zoo Praha a Zoo Ostrava.[3]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hyrare na Wikimedia Commons
• ZOO Praha - Lexikon zvířat - Hyrare
• IUCN Red List of Threatened Species: Eira barbara (anglicky)
• Schreffler, C. 2003. „Eira barbara“ (On-line), Animal Diversity Web (anglicky)
• Lioncrusher's Domain – Tayra (Eira Barbara) facts and pictures (anglicky)