Hugo I. hrabě Logothetti

Předci tohoto rodu pocházeli ze staré byzantské rodiny. Členové rodu zastávali v byzantské říši nejdůležitější úřady. Slovo „logohettes“ znamená v řečtině ministr. Následkem dobytí hlavního města říše Cařihradu turky v roce 1453, odešli předci rodiny na ostrov Kréta a od roku 1462 jsou zde usazeni trvale na ostrově Zakynthos (Zante) v Jónském moři do dnešních dnů.[2]

Zakladatelem moravské větve rodu byl Jakub hrabě Logothetti, ten se narodil 15. března v roce 1741 v Zante jako Eiakobos kontes Logothetes. V roce 1775 se oženil s Kateřinou d'Ymbault a usadil se v Černovicích v Bukovině. Ve stejném roce zabral Bukovinu císař Josef II. a Černovice se stávají součástí Habsburské monarchie. S manželkou Kateřinou měli syna Josefa Karla Augustina Logothettiho (* 16. březen 1779), který se 17. února 1800 ve Vídni oženil s Marii Ester Barborou, svobodnou paní z Locella, pocházející z Brna. 20. dubna 1801 se novomanželům narodil v Černovicích jediný syn Hugo Josef Jakub Logothetti. V dětském věku mu umřel otec († 5. května 1811, Černovice) a v roce 1815 jej opustila matka († 26. července 1815, Brno). O mladého chlapce se postarali příbuzní matky, rodina rytíře von Schönfeld. V roce 1818 tak nastoupil jako kadet do 3. husarského pluku. Jako voják rakouské armády se stačil 19. prosince 1821 v Německých Knínicích u Moravského Krumlova oženit s Josefou Františkou de Paula svobodnou paní z Bartensteina. Manželka byla vnučkou kancléře císařovny Marie Terezie Josefa svobodného pána Jana Kryštofa z Bartensteina a narodila se 12. května v roce 1800 v Brně, byla dcerou Emanuela svobodného pána z Bartensteina a jeho manželky Alžběty rozené svobodné paní Roden z Hirzenau.

Díky finanční pomoci manželčiných příbuzných koupil Hugo Logothetti v roce 1836 panství Bílovice. Se svou ženo měli 7 dětí: Vladimír, Hedvika, Berta, Lodoiska, Alfréd, Julie a Zdenko.[1][2][3] V roce 1839 získal český inkolát a rakouský rytířský stav. V roce 1848 byl uznán rakouský hraběcí titul, kterého se domáhal dříve.[3] Byl znám díky milostnému poměru k prosté dívce Emilií Čudové, kterou při návštěvě zámku Bílovice namaloval Josef Mánes.[1] Dne 16. května 1861 jej při cestě z Březolup do Bílovic postihl záchvat mrtvice. V bílovického zámku zemřel 26. května 1861 v kruhu rodiny.[2]