Lísek (hrad)
Lísek (zvaný též Bukov, Bukovec či Buková) je zřícenina hradu pravděpodobně ze 13. století nacházející se jihovýchodně od obce Bukov na hraně kopce svažujícímu se k Bukovskému potoku v okrese Žďár nad Sázavou, v katastrálním území Střítež u Bukova u hranice s Bukovem.
| Lísek | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | před r. 1285 |
| Zánik | 1504 |
| Materiál | kámen |
| Stavebník | Demeter z Bukové |
| Další majitelé | páni z Bukové, Pernštejnové |
| Poloha | |
| Adresa | Střítež,  Česko |
| Souřadnice | 49°26′36,5″ s. š., 16°13′59,3″ v. d. |
  Lísek (hrad), Česko | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 39636/7-3970 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
První zmínka o hradu pochází z roku 1285, kdy byl jeho majitelem Demeter z Bukové. Demeter pocházel pravděpodobně z rodu pánů z Lomnice, protože v jeho erbu můžeme nalézt křídlo či čelenku a také se psal po Lomnici u Tišnova. Další držitel hradu je znám až z roku 1358, kdy je zmiňován Bohuslav z Bukové. Po jeho smrti bylo panství rozděleno a novými majiteli hradu se stali Velík a Tomík z Bukové (zmiňováni roku 1398). Roku 1437 jsou jako majitelé uváděni Velík Kostečka a Mikuláš z Bukové a v letech 1466 – 1481 Jan z Bukové. Kolem roku 1500 se celé bukovské panství stává majetkem pánů z Pernštejna, kteří se o hrad nestarali a ten tak chátral. Roku 1504 je zmiňován jako pustý.
Hrad byl obehnán hlubokým příkopem. Válcová věž měla průměru asi 10 m, vnitřní šachta okolo 2 metrů. Hradní palác byl vybaven teplovzdušným vytápěním.
Současný stav
Ač patřil Lísek k malým hradům, zachovalo se z něj poměrně dost: válcová věž, základové zdivo, kde lze snadno rozeznat jednotlivé části hradu (například vjezd do hradu, vchody do jednotlivých částí a část okna), kolem hradu se dochoval i hradní příkop dosahující hloubky téměř 7 metrů.
Pověsti
K hradu se váže historka o zakleté víle, která se zde zjevuje vždy v pravé poledne. Pokud je na hradě v tuto dobu muž, víla se s ním pustí do tance a tančí s ním tak dlouho, dokud dotyčný nepadne únavou.
Literatura
- H. JURMAN, Bystřicko. Tišnov: SURSUM 2000 (s. 292)
