Lopata (hrad)

Lokalita byla osídlena již v eneolitu lidem chamské kultury. Na základě nalezené keramiky a skleněných korálů se na místě předpokládá také existence pozdně halštatského hradiště, jehož opevnění bylo zničeno výstavbou středověkého hradu.[2]

Stavebníkem hradu byl v letech 1367–1377 patrně Heřman z Litic, který je na Lopatě poprvé připomínán roku 1377.[3] V prosinci 1397 hrad ovládaný lapky oblehl královský hejtman Prokop a dobytý hrad následně přešel do královského majetku.[4] Roku 1401 král Václav IV. věnoval hrad domažlickému purkrabímu Maršíkovi z Hrádku, po jehož smrti panství převzal starší syn Jan z Lopaty a Hrádku, který během husitských válek patřil mezi podporovatele krále Zikmunda. Před rokem 1427 přenechal Jan z Lopaty panství svému bratru Habartovi z Lopaty, který využil nestabilní vlády, a stal se lapkou. Jeho výboje směřovaly zejména na panství hradu Vlčtejn.[5]

Dne 27. října 1432 Lopatu oblehlo vojsko šlechticů, ke kterým patřili Svojše ze Zahrádky, Přibík z Klenové, Jan Zmrzlík ze Svojšína, Jan Řitka z Bezdědic a Menhart z Hradce,[5] spolu s oddíly měst Klatov, Sušice, Horažďovic a Domažlic. V únoru 1433 vyhladovělá posádka po čtyřměsíčním obléhání hrad zapálila a pokusila se o útěk, ale jejích čtyřicet mužů bylo zajato. Samotný Habart z Lopaty unikl na hrad Hus, kde pokračoval v loupeživé činnosti. Vyhořelý hrad pak už nebyl nikdy obnoven.[6] V písemných pramenech je uváděn v letech 1457 a 1539 jako pustý.[7]

Archeologické výzkumy na hradě prováděl již František Xaver Franz, který na hradní skále nalezl keramiku chamské kultury[2] s podílem střepů, které patří kultuře kulovitých amfor.[8] Rozsáhlý průzkum obléhacího tábora z let 1432–1433 provedl Milan Novobilský. Mezi nálezy z hradu a obléhacího tábora převažují militária a keramika.[9] Známým archeologickým nálezem z hradu je obličejový pohár.[10]

Půdorys hradu od Vojtěcha Krála publikovaný roku 1905

Skála v předhradí s pozůstatky strážní věže

Torzo bergfritu

Lopata patřila mezi dvoudílné hrady bergfritového typu s bergfritem umístěným netypicky v nejlépe chráněné části hradu. Zástavba a opevnění předhradí bylo z větší části dřevěné. Pouze na východní straně se na výrazném skalním útvaru dochovaly základy čtverhranné věže.[11] Další čtverhranný objekt dochovaný v podobě prohlubně stával v jižním nároží.[12]

Hradní jádro mělo přibližně lichoběžníkový půdorys.[11] Vstupovalo se do něj pěšky po mostě přes příkop. Na most se vcházelo po schodišti z prvního patra mostní věže zaniklé v devatenáctém století při hledání pokladů.[13] Most ústil do brány v parkánové zdi uzavírané kolébkovým padacím mostem. Od ní vedlo krátké schodiště k další bráně široké 1,5 metru a vysoké čtyři metry. Přestože byla zbořena po dobytí hradu, nalezené fragmenty umožnily její rekonstrukci v devatenáctém století. V průběhu dvacátého století však brána až na drobný fragment znovu zanikla.[14]

Z pohledu příchozího po pravé straně brány stávala čtverhranná obytná věž. V severním nároží jádra se nachází torzo bergritu o průměru deset metrů a síle zdi, která dosahovala téměř tří metrů. Mezi oběma věžemi bývala jakási budova nejasného účelu. Naproti stál u jihozápadní strany palác vybavený kachlovými kamny. Součástí jádra byla také čtyři metry hluboká cisterna na vodu.[15]

V okolí zříceniny se dochovaly pozůstatky obléhacích staveb z let 1432–1433. Samotný obléhací tábor se nacházel severně od hradu na nejvyšším místě náhorní planiny pod vrcholem Lopata (452 m n. m.). Východně od strážní věže v předhradí útočníci umístili palebné postavení bombardy s ráží asi padesát centimetrů chráněné příkopem a valem. Na místě bylo nalezeno velké množství šipek z kuší a projektilů z ručních palných zbraní a tarasnice vystřelených obránci.[16] Kromě velkého děla útočníci používali také tři až čtyři tarasnice, dva praky a jeden menší vrhací stroj.[17]