Kachlová kamna

Kamna La Castellamonte

Současná kachlová kamna

Uzavřená kamna se vyvinula postupným zvětšováním obezdívky kolem otevřeného ohně. Setkáváme se s nimi na konci středověku v alpských oblastech Švýcarska a Itálie. Z této doby také pocházejí první kachle. Kachlová kamna byla často umělecky zpracována, jak o tom svědčí zachovalé unikáty ze starých sídel. Kamna podléhala svým současným uměleckým směrům, a tak můžeme podle doby jejich vzniku najít kamna gotická, barokní, secesní, kubistická atd. Až do 19. století byla každá kachlová kamna originální výrobek. Ve druhé polovině 19. století dochází k průmyslové výrobě kachlů a kamen. Od té doby byla kachlová kamna součástí prakticky každého městského bytu. Kamna ze začátku 20. století jsou často zachována do současnosti. Podle jejich místa výroby či vzhledu a konstrukce známe kamna tahovky, sloupová, kamna se středovou římsou, Plzeňky. Ve 30. letech 20. století začíná průmyslová výroba přenosných kachlových kamen (Spora, Tropical, Kolinorky, Hornobřízky[1]).

Během doby docházelo k vývoji a zdokonalování jak topeniště, tak tahového systému. Původní obestavěné otevřené topeniště pro spalování dřeva bylo v průběhu doby opatřeno roštem, z důvodu možnosti spalování uhlí. Nejdříve vznikají topeniště univerzální, později přímo určená pro spalování uhlí. V polovině 20. století vlivem energetické krize dochází k výraznému vývoji v oblasti spalování dřeva, převážně v Rakousku a Německu. Československu se díky komunistickému režimu tento vývoj vyhnul a kamnářství bylo prakticky zničeno. V této době dochází k vývoji bezroštového topeniště vhodného pro hoření dřeva s vysokou účinností. Toto topeniště je později zdokonaleno pomocí přívodu předehřátého vzduchu pro dokonalé prohoření spalin. Posledním typem topeniště jsou topeniště s dvoukomorovým spalováním. V současné době jsou topeniště vyráběna průmyslově. Oproti individuálně stavěným topeništím mají své plusy i minusy.

První kamna byla jen obestavěný prostor pro hoření, který ústil do komína. Později byly do cesty spalinám uvnitř kamen kladeny vodorovné přepážky, aby prodloužily jejich cestu a mohlo z nich být odebráno více energie. Ve sloupových kamnech je nejdříve používán vodorovný tahový systém (kamna tahovky), kdy jsou spaliny nad topeništěm usměrňovány přepážkami v patrech střídavě z jedné strany kamen na druhou a postupně nahoru ke komínovému průduchu. Při přechodu na spalování uhlí dochází k vývoji horizontálního tahového systému, kdy je půdorys kamen rozdělen na několik svislých kanálů, jimi spaliny procházejí střídavě nahoru a dalším dolů a tak dále až posledním nahoru a do komína. Při návratu ke spalování dřeva vlivem energetické krize, dochází ke zdokonalení ležatého (horizontálního) tahového systému, lepe vyhovujícímu spalinám vznikajícím při spalování dřeva. V současné době různí výrobci dodávají i modulární tahové systémy různých typů, jak po tvarové, tak materiálové stránce.

Povrch kamen je důležitý pro předání tepla do prostoru. U kachlových kamen k tomu dochází sáláním. Tradičně bývá povrch kamen tvořen keramickými kachly. Díky vývoji kamnářských omítek je však možné tvořit povrch kamen i omítanými plochami, tak jako na přiložené fotografii.