Dívčí kámen

Ostroh byl osídlen od eneolitu. Ve starší době bronzové zde stálo opevněné hradiště únětické kultury. Později bylo na několik století opuštěno a k novému osídlení došlo až v době halštatské a laténské.[2]

Ferdinad Runk: Dívčí kámen na počátku 19. století

V letech 1962–1975 zde probíhal archeologický výzkum Josefa Poláčka z Jihočeského muzea zaměřený na zjištění struktury opevnění, osídlení a průběh předpokládané přístupové cesty. V terénní vlně bývalého pravěkého valu bylo zjištěno kamenné jádro tvořené nasucho kladenými kameny. Dále byla zjištěna koncentrace materiálu v místě předpokládané brány v severovýchodní části ostrohu a seskupení kamenů u vnějšího obvodu valu, snad zbytků podezdívek chat.[3]

Na lokalitě je množstvím nalezených tyglíků a zbytkem hřivny a strusky doloženo kovolitectví, sklad surové tuhy, několik drobných bronzových předmětů, štípaná industrie a dva již dříve (1946, 1960) objevené depoty s bronzovými sekerkami, bronzovým náramkem dokládajícím kontakty se straubinskou kulturou, další dva náramky a džbánek s 250 jantarovými korálky. Výroba keramiky na lokalitě nebyla doložena.

Typologický rozbor nalezené keramiky zařazuje trvání hradiště od počátku starší doby bronzové do úněticko-věteřovské fáze. V období nástupu mohylových kultur hradiště náhle zaniklo.[4]

V roce 1349 vydal král Karel IV. listinu, v níž povolil stavbu hradu bratrům Joštovi, Petrovi, Janovi a Oldřichovi z Rožmberka. Stavba hradu poté proběhla v dalším desetiletí.[5] Prokazatelně hrad stál v roce 1383, kdy je uváděn pod německým názvem Maidstein. O rok později zastával funkci purkrabího Jindřich Kocovec ze Svržna.[6] Oldřichův syn Jindřich III. z Rožmberka byl významným členem panské jednoty a roku 1394 na Maidštejně věznil zajatého krále Václava IV.[5] Purkrabím byl v letech 1394–1403 Vojtěch z Kraselova. Jindřich zemřel v roce 1412 a novým majitelem hradu se stal Oldřich II. z Rožmberka, který hrad na počátku husitských válek postoupil Vilémovi z Potštejna. V roce 1420 byl hrad obležen vojskem Jana Žižky,[6] které pobořilo podhradní městečko, ale samotný hrad odolal.^[zdroj?]

Třetí brána

Předhradí

Nádvorní strana východního paláce

Roku 1426 se hrad vrátil zpět do rukou Oldřicha z Rožmberka, který z něj v posledních letech života učinil své sídlo. Když zemřel, připadl hrad jeho synovi Janovi z Rožmberka. V neklidných dobách druhé poloviny patnáctého století byla posílena hradní posádka, které velel purkrabí Kunaš z Machovic. Na hradě v té době (1470) bylo 24 střelců a inventář zásob uvádí 21 kulek do tarasnice, kopu kulek do píšťal, třicet kop šípů, dva sudy střelišť, deset pavéz, tři soudky prachu, patnáct píšťal, dvě měděné tarasnice a jednu houfnici. Po Janovi hrad zdědil Petr z Rožmberka, který v roce 1506 na hradě provedl poslední opravy, ale nadále ho již neudržoval a v roce 1541 se hrad připomíná jako pustý.[6]

Umělecká rekonstrukce podoby hradu

Hrad byl tvořen složitým komplexem pohodlného dvoupalácového jádra, hospodářského předhradí, rozsáhlého vnějšího opevnění a latránu na úpatí kopce.[7]

Nejvyšší část hradu zaujalo obdélné hradní jádro tvořené dvěma paláci, které mezi sebou svíraly hradbami uzavřené nádvoří. Vstupovalo se do něj klenutým průjezdem ve středu východního paláce. Obě budovy byly třípatrové a v každém patře byly tři místnosti s plochým stropem. Osvětlovala je velká okna, ale ta byla kromě třetího patra z obranných důvodů obrácena jen do nádvoří. Na nádvorní straně třetího patra západního paláce byla malá arkýřová kaple s žebrovou klenbou. S výjimkou vstupní strany obíhal hradní jádro parkán. Podobně řešené hradní jádro použili Rožmberkové na Helfenburku.[7]

Pod jádrem se nacházelo přibližně trojúhelníkové předhradí s okrouhlou věží na skále ve východním cípu. Přístup umožňovala opevněná cesta chráněné dvěma branami, z nichž první byla věžová. Třetí, taktéž věžovou branou, se vstupovalo do předhradí. První brána byla navíc hradbou spojena s parkánovou zdí okolo hradního jádra. Na toto opevnění navazovala také hradba latránu, která obíhala celé návrší s hradem. Samotná zeď se z velké části dochovala, ale podobu městečka neznáme.[7]

V období přibližně od konce husitských válek do poloviny patnáctého století bylo nutné posílit obranný systém hradu tak, aby mohl lépe odolávat případné palbě dělostřelectva. Na severní straně parkánu proto vznikly dvě obdélné dělostřelecké bašty a třetí byla postavena na jihu pod věží třetí brány. Pravděpodobně se jedná o jeden z nejstarších pokusů o zajištění účinné obrany před dělostřelbou. Podobným způsobem byly zajištěny další rožmberské hrady: Choustník a Zvíkov.[7]

Hrad patří městysu Křemže a po zaplacení vstupného je přístupný celoročně v době denního světla.[8] Okolo hradu vede červeně značená turistická trasa z Boršova nad Vltavou do Zlaté Koruny a žlutě značená trasa k železniční zastávce v Holubově. Z větší části podél turistického značení pro pěší je značena také cyklotrasa č. 1127 ze Zlaté Koruny do Holubova.[9]

V blízkém okolí lze navštívit například klášter ve Zlaté Koruně, keltské oppidum Třísov, přírodní rezervaci Holubovské hadce nebo nejvyšší horu Blanského lesa Kleť.[9]