Jan Veselý

Narodil se v malé jihočeské vesnici Plástovice, otec pracoval u místního sedláka nebo jako dělník v lomu. Do školy chodil v Sedlci a jeho velkou radostí bylo, když mohl jednou za týden jet na tatínkově kole pro maso. Pravidelně mohl jezdit na kole až jako pekařský učeň v Suchém Vrbném na předměstí Českých Budějovic. Na jízdním kole rozvážel pečivo z pekárny do místních obchodů, na zádech měl nůši s třiceti kilogramy rohlíků a chleba. Konec učební doby prožil v Praze, kde absolvoval i svůj první cyklistický závod. V roce 1939 ho mistr přihlásil do závodu v Modřanech, kterého se zúčastnilo na 300 pekařských učňů. Jan Veselý zvítězil a tím začala jeho sportovní kariéra. Stal se členem Českého klubu malostranských cyklistů a na splátky si pořídil závodní kolo. Na podzim roku 1945 vyhrál první poválečné mistrovství republiky v silniční cyklistice. [3] Do konce války pracoval jako pekař, po vojně nastoupil v účtárně redakce Práva lidu. V roce 1949 se oženil a aby získal byt, přestěhoval se do Strakonic, kde nastoupil v místní Zbrojovce. Na kole trénoval většinou individuálně, až po skončení pracovní doby. Každý víkend jezdil do Prahy na závody. Po narození syna se s rodinou vrátil do Prahy. Ze Sparty přestoupil do Armádního tělovýchovného klubu (ATK), kde se mohl věnovat cyklistice profesionálně. Na přelomu 40. a 50. let byl nejúspěšnějším československým cyklistou. V roce 1955 už pomýšlel na konec závodní kariéry, našel si práci v podniku Motokov a vrátil se do Sparty. [3] Do svého posledního ročníku Závodu míru v roce 1957 nastoupil spíš z donucení, na příkaz vedení československé cyklistiky. Bylo mu 34 let, měl zdravotní potíže a nebyl ve formě. Ve třetí etapě kvůli silným bolestem zad byl poprvé v životě nucen vzdát a společně s ním odstoupil spolujezdec Jan Kubr, který byl po operaci křečových žil. Oba byli obviněni z politické provokace, sabotáže a museli okamžitě opustit závod.[4] Byli vyřazeni z reprezentace, byla jim na dva roky zastavena činnost a odebrány tituly mistrů sportu. [3] Jan Veselý musel nastoupit do stavebnictví a jezdil nákladním autem v podniku Konstruktiva. Spisovatel Ota Pavel, který byl dlouholetým přítelem Jana Veselého, později popsal jeho osud v povídce s názvem Když ti to nejede (1967). Později byl zaměstnán jako šofér v redakci Československého sportu. [2] Po odchodu do důchodu si do roku 1996 přivydělával jako vrátný.

Po letech se k cyklistice načas vrátil jako funkcionář a předseda oddílu pražského Favoritu. [3] Byl mu vrácen i titul zasloužilého mistra sportu. Na počátku devadesátých let se spolu s přítelem a dřívějším sportovním soupeřem, německým cyklistou Gustavem Adolfem Schurem zapojil do kampaně o zachování Závodu míru. [5]

V závěru svého života se velmi aktivně angažoval při organizaci dobročinné organizace Bílý kruh bezpečí. [6] V roce 1998 obdržel od Mezinárodního výboru pro fair play při UNESCO čestný diplom.[7]

Poslední roky života bydlel v Praze na Vinohradech, ale často pobýval na své chatě v Mukařově. Kolu zůstal věrný do konce života. Zemřel na rakovinu 23. února 2003 v Praze.

Od roku 2003 Sdružení sportovních klubů Vítkovice pořádá v Ostravě Memoriál Jana Veselého jako poctu tomuto legendárnímu cyklistovi. [8]

Jan Veselý a Gustav Adolf Schur v roce 1955

V roce 1948 byl Jan Veselý nominován do prvního ročníku amatérského silničního etapového závodu mezi Prahou a Varšavou, který byl organizován deníky komunistických stran Československa a Polska a později dostal název Závod míru. Zejména v prvních ročnících v období studené války dostal politický kontext a měl se stát výkladní skříní socialistického sportu. Jana Veselého v závodě postihlo několik defektů a nakonec skončil na pátém místě. V následujícím roce již zvítězil s velkým náskokem 12 minut. [3] Závod míru jel celkem sedmkrát, v letech 1952 a 1955 byl druhý, čtyřikrát byl členem vítězného družstva, sám vyhrál šestnáct etap.

Jako první cyklista zajel proslulý závod Praha – Karlovy Vary – Praha pod osm hodin, celkem ho vyhrál osmkrát. V domácích závodech získal devět titulů ze silničního závodu jednotlivců, tři ze silnice družstev, dva z etapového závodu, osm ze závodu do vrchu, dva ze stíhačky jednotlivců na dráze, dva z cyklokrosu.[1]

Zúčastnil se čtyřikrát mistrovství světa, ale často ho provázely defekty a pády. Nejlepšího výsledku dosáhl v roce 1949 v Kodani, kde obsadil deváté místo a nechal za sebou dalších 131 závodníků. [5]

V roce 1948 se Veselý připravoval na Olympijské hry v Londýně. Těsně před odjezdem jeden z reprezentantů oslovil velmi neuctivě vysokého funkcionáře a celé cyklistické družstvo bylo potrestáno zákazem startu. V roce 1952 se zúčastnil olympijských her v Helsinkách, kde se zapletl do hromadného pádu a skončil v poli poražených.