Hráz rybníka Kunžvartu

Hráz je často uváděna jako pozůstatek vodní nádrže vystavěné pravděpodobně ve 14. století za vlády Karla IV.[6][7][8][9] Na základě tohoto časového určení byla považována za nejstarší přehradu v Čechách a označována za unikátní důkaz o výstavbě vodních nádrží na území středověkých Čech.[6] Předpokládalo se také, že jde o součást budované vodní cesty, která měla propojit Černé a Severní moře.[4]

Sypaná hráz rybníka byla postavena vladykou Petrem Malovcem[10] z Chýnova a na Vimperku[4] nejspíše v letech 1543–1547.[4][11][12][13][14] Na probíhající výstavbu rybníka si stěžoval Petr z Rožmberka, majitel prachatického panství, a to u úředníků menších desek zemských v Praze.[4] Stížnost vyjadřovala obavy o majetek vlastní i majetek poddaných, protože Petr z Rožmberka neměl důvěru v odolnost hráze rybníka.[4] Ve stížnosti uváděl, že rybník na Kunžvartě bude hluboký a veliký, zbudovaný na velkých vodách s hrází založenou nevhodně na kruntu.[4] Protesty pro výstavbě nebyly úspěšné, rybník byl dokončen a napuštěn, nejstarší známá zmínka o již zbudovaném rybníku pochází z roku 1553.[4] Rybník musel být dokončen před rokem 1547, protože v tomto roce bylo Petrovi Malovcovi vimperské panství včetně rybníka konfiskováno pro účast na neúspěšném povstání českých stavů proti českému králi Ferdinandu I. Habsburskému.[4][15]

Rybník o uváděné rozloze 150 ha byl označován názvem Weiher,[14] což v překladu znamená prosté „rybník“. Pokud je v současnosti uváděn jiný název rybníka, tak Kunžvart.[4] Rudolf Tischler uvádí, že nádrž měla sloužit k usnadnění plavení dřeva a k chovu ryb.[16]

Obavy Rožmberka o odolnost hráze nebyly liché, ještě v 16. století se hráz protrhla: většina zdrojů uvádí rok protržení 1587,[12][14] některé uvádějí rybník jako pustý již k roku 1581.[4][16] Novodobý průzkum Stavební geologie v Praze prokázal, že hráz byla založena na nevhodném místě.[4] Pod vrstvou slatinných zemin byl propustný,[4] nezpevněný nivní sediment tvořený hlínou, pískem a štěrkem naplavenými v průběhu holocénu.[17] V rybníku zadržovaná voda díky tomu snáze protrhla hráz založenou na nestabilním podloží.[4]

V 19. století chtěl hráz opravit a rybník obnovit Ing. Josef Fischer, knížecí lesní.[12][14]

Záměr opravy hráze a obnovy rybníka na Strážném a jeho vliv na životní prostředí byl posuzován od roku 2015 v rámci většího souboru záměrů (EIA MZP457).[18] Hodnocen byl vliv záměru na předměty ochrany a celistvost především evropsky významné lokality Šumava a ptačí oblasti Šumava.

Obnovený rybník by zatopil část vrchoviště Stráženská slatina. Zatopena by byla také část toku Řasnice a Časté, ve kterých se vyskytují vranka obecná a mihule potoční, druhy vázané na čisté proudící vody. Rybník by pro tyto druhy představoval podstatnou migrační překážku a znamenal by fragmentaci vodního toku a populací obou druhů. V rybníku by se ukládal vodou nesený materiál, což by mohlo změnit přirozené podmínky populaci kriticky ohrožené perlorodky říční v toku Teplé Vltavy (do které Řasnice ústí). Perlorodka se živí organogenním detritem, tj. drobnými částicemi rostlinného původu, které by rybník pravděpodobně zadržoval. Okolí rybníka je pro svůj charakter významnou lokalitou chřástala polního a tetřívka obecného, oba tyto druhy by byly obnovou rybníka dotčené.

U záměru byl shledán významně negativní vliv na PO a EVL Šumava.[19] Ministerstvo životního prostředí proto k záměru obnovy rybníka vydalo nesouhlasné závazné stanovisko.[20]